Need for speed? Může být! Samozřejmě, nebudeme recenzovat automobilové honičky, nýbrž ty kytarové, které se konají na druhém albu švédského multi-instrume(n)talisty Tommyho Johanssona a jeho kapely ReinXeed. A co že se od nedávno popisovaného debutového alba změnilo? Téměř nic. Což je svým způsobem dobře, páč jednička fungovala skvěle a byla jako blesk ze speed metalového nebe. Ovšem nebe, které pokrývaly mohutné symfonické mraky, ze kterých pršel silný, soundtrackově ťukající déšť. A na „Higher“ jsou tyto přeháňky ještě početnější. Dramatické symfopředěly vám do ruky vrazí meč a vyšlou vás do přímého boje s libovolnou fantastickou bestií - to podle vašeho ctěného vkusu. Mé asociace se týkají třeba „Nekonečného příběhu“ či „Kroniky rodu Spiderwicků“. A všechny tyto "výpravy" se odehrávají ve zběsilém tempu! Až na baladickou „Light Of The World“ a částečně poslední „Heaven“ se jede pořád na plný koule.
Při prvním sjetí desky vás okamžitě dostanou songy „Fantasia“ (absolutní hit!) a titulní „Higher“. Již zmíněná „Light Of The World“ zase spolehlivě vnikne do krevního oběhu té něžnější a voňavější části obyvatelstva. Tommy J. vládne nebeským hlasem a vůbec bych se nedivil, kdyby ho používal jako častý prostředek k balení ladných slečen:-) Další písně už chtějí svůj časový vklad, který se však nejpozději se čtvrtým poslechem začne úročit. Přesto se mi zdá, že tyto skladby nelezou tak akutně pod kůži a zejména v hitovosti za těmi debutovými lehce zaostávají. Závěrečná a nejdelší „Heaven“ sice zadělává na silný zážitek a chtěla být bombastickým zakončením alba, ovšem zůstává v půli cesty a jejích 9 minut je nakonec trestuhodně nenapínavých.
Abychom si rozuměli, pořád jde o hodně nadprůměrné dílo, které bude pro žánrového fandu znít jako rajská hudba. Jenže už to není taková senzace a dostavuje se něco jako „RHAPSODY syndrom“. To znamená, že když slyšíte takovou kapelu POPRVÉ (z kteréhokoliv jejího alba), působí na vás jako čisté zjevení, které však s každou další deskou trochu ochabuje. Už chybí ten zázračný moment překvapení. A protože je hudba ReinXeed oproti RHAPSODY mnohem méně epická a metalově jednoznačně přímočařejší, jsou zde prvky albových splynutí ještě o něco výraznější. Na teprve druhé desce to stále nevadí, naopak to potvrzuje zážitek z poslechu rok starého alba „The Light“. Pokud se však Tommy J. ani napříště alespoň o kousek nepohne z místa, můžou se dostavit chronicky nudopudné účinky. Pevně věřím, že se tak nestane.
|
