Německo, power metal. Klišovité slovní spojení, ze kterého se chce blít nejen notorickým odpůrcům tohoto stylu, ale dokonce už i některým "fanouškům". První skupinu pominu, každej máme rádi to svý, že ano, ze druhé skupiny je ovšem na blití mně. Jedná se v naprosté většině o lidi, kteří se prostě jen nechali vynést na vlně zájmu, aby se na opačné straně skluzavky po tomto stylu snobsky vozili, jakmile začala být tato hudba opět kritizována (jedno z jakého důvodu). A právě z kritiky všeho, co zavání power/speed metalem se stal takový folklór, že každého, kdo to nemyslel od počátku vážně, okamžitě strhnul s sebou. Zůstávají ti, kteří nechtějí být „in“, nenechají se ojebat chtíčem okolních nálad a které výše uvedené spory nechávají frigidně chladnými. K neobjektivně jednoznačnému ovzduší přispívá i většina hudebních pisálků, kteří v zájmu své "reputace" dají přednost kritickému rozumu před emocemi, o čemž navíc v rámci citového okorání nemají nejmenší tušení a kdykoliv by to vehementně popřeli.
Dnes hodnocená kapela by jen stěží uspěla, pokud by na ni bylo nazíráno pouze přes egoistické kritikovy brýle. Ne, nejedná se o žádný zásadní objev. Muzika se líně převalí přes hranici lehkého nadprůměru a kousek od ní zůstane ležet po celou dobu trvání desky. Ani nedůrazný zvuk tomu všemu nepřidá. Tak to vidí "rozum". Když se ale hodíme do pohody a budeme se chtít jen a pouze pobavit melodickým power/heavy metalem, svou funkci splní CRYSTALLION dokonale. Teprve potom můžeme odhalit některé velmi zajímavé tvůrčí pointy jednotlivých písní, a pokud jste vyložení příznivci tohoto žánru, můžou vás nejednou strhnout a při případné chlastačce klidně donutit vstát a zapařit.
Silnou schopnost vyhecovat vás k takové činnosti mají třeba skladby „Crystal Clear“, „Burning Bridges“ nebo překrásná speed metalová hymna „Eternia“. Ostatní kusy taktéž nezklamou, pokud si k sobě jejich tóny pustíte nikoli "hlavním", nýbrž srdečním otvorem.
Zpěvák zdánlivě působí dojmem, že se ho to všechno moc netýká, přesně tímto "ležérním" projevem však dosahuje svého. Je to podobné, jako když chcete sbalit holku (kluka) a moc tlačíte na pilu, čímž druhého spolehlivě odradíte. Když budete ale dělat, že vám to je jedno, okamžitě přitáhnete pozornost. A konečně si zapícháte!:-) Podobnou lstí (samozřejmě ve vztahu zpěvák-posluchač), mě dostal hlasový projev Thomase Strüblera.
Věčně zaujatý kritik by toto album ocejchoval maximálně nějakou průměrnou známkou. Já to však CÍTÍM úplně jinak.
|
