Ostrava znamenala druhou zastávku českého miniturné italské kapely Revoltons. Po velmi vydařeném a překvapivě docela slušně zaplněném koncertě v Praze slibovala Ostrava ještě větší sběh lidu a to především díky předskakování domácí Salamandry, která má ve svém městě vždy slušnou návštěvnost. Tančírna se už pomalu stává tradičním hostitelem větších metalových akcí a ačkoli to není místo úplně ideální, účelu posloužilo.
Přestože příšerná zima odrazovala od toho, aby člověk byť jen vystrčil nos z domu, v Tančírně (kde mimochodem nebylo zas o moc tepleji, než venku) se sešla docela početná (a zmrzlá) skupinka metalových fandů. Zvyšovat teplotu pomáhala jen v rohu postavená malá kamínka, takže bylo třeba zahřát se muzikou. Stejně jako v Praze se
o to jako první postarala Salamandra. Jestliže jsem se zmínila, že v Praze se kapele před vlastním publikem hrálo mnohem lépe, co teprve v Ostravě. Na domácí půdě je kapela vždy nejsilnější a tady bylo publikum opravdu naladěné na tu správnou vlnu. Pod pódiem (vhodnější by bylo použít výraz „před pódiem“, protože není oproti parketu příliš vyvýšené) bylo natřískáno a k hnutí bylo prakticky jen v prostorách vedle pódia. Opět jsme dostali šťavnatý bonus v
podobě duetu Ivana s Andrem při „Breaking the Law“. Ivan se před domácím publikem trochu víc rozpovídal a měl v repertoáru i víc vtípků než obvykle. Celkově byla znát pohodová atmosféra a všichni si koncert užívali. Vždycky je dobré vidět, že i tuzemská kapela má sem tam možnost si zahrát před naplněným klubem a hlasitým a vděčným publikem. Určitě to bylo z nejlepších vystoupení Salamandry, co jsem zatím viděla.
I když bylo znát, že spoustu lidí přišlo ten večer jenom na Salamandru, po jejich vystoupení jich zůstalo překvapivě mnoho. Našlo se i pár nadšenců v první řadě, kteří byli zjevně s tvorbou Revoltons obeznámeni. Andro se ten večer vrátil podruhé na podium a přivedl s sebou celou družinu. Opět jsem jen žasla nad
koncertní proměnou, která se s tímhle (mimo pódium tak nenápadným) člověkem udála. Když oblékne svou koncertní vestičku a odhalí tetování na obou pažích (ze kterého znalec lehce pozná, že je fanouškem fantasy a Blind Guardian), je z něj hnedle ukázkový frontman, který si hodně hlasitě žádá pozornost všech bez výjimky. Ostatně, skladba „Berserker“, tedy válečník, který v bitvě ztrácí zdravý rozum a mlátí okolo sebe hlava nehlava (čtenáři Davida Gemmela jistě pár příkladů najdou), mluví jasně sama za sebe. Kapela vypadala z publika ještě nadšeněji než v Praze a za její maximální výkon se jí dostávalo patřičného ocenění. Celé vystoupení bylo mnohem uvolněnější a bylo vidět, že se kapela rychle otrkává a tohle miniturné pro ni bude velkým přínosem. Setlist se nijak neměnil, kapela opět vsadila na osvědčené věci z poslední desky
„Underwater Bells“. Sledovat při všech skladbách Andreho vokální
linky je zábava sama o sobě. Zajímalo by mě, jestli má ten člověk vůbec někde limit svého rozsahu – zatím to tak totiž neypadá. Jeho maidenovská „Flight of Icarus“ je naprosto luxusní záležitostí a nevím nevím, jestli jsem slyšela nějaký jiný cover, kde by zpěvák dokázal Bruce tak obstojně nahradit. Tentokrát byla žádost o přídavek ještě hlasitější, kvůli omezenému repertoáru v podání čerstvě nové sestavy došlo na opakování „Death to Leave Eternity“ , které se ale neobešlo bez menších technických problémů –
zdá se, že technika prostě Alexe Coronu nemá ráda. V Praze to byly nezkrotné kytarové kabely, v Ostravě problémy se zesilovačem, které v jednu chvíli všem přítomným málem způsobily ztrátu sluchu. Kapela se ale nenechala rozhodit a dotáhla výbornou show do vítězného konce.
Playlist: The Pure Soul Cry, Death To Leave Eternity, Berserker, Lady Disease, Cybertale, Flight of Icarus, One And Silence, Rotten Equilibrium, The Last Witch, Underwater Bells
Jako poslední vystoupila ten večer česká heavy metalová kapela Ahard, na kterou ještě vydrželo docela dost lidí. Já mezi nimi bohužel nebyla a z jedné skladby, kterou jsem zaslechla, mohu usoudit, že o nic tak světoborného jsem nepřišla. Stejně ale doufám, že se s kapelou ještě někde potkám, abych mohla napravit, že jsem je tak opominula.
P.S.: Poslední zastávkou českého miniturné Revoltons a Salamandry bylo Brno, kde trojlístek doplnili domácí Eagleheart. Tam jsem se už bohužel nedostavila, podle ohlasů to ale vypadá, že brněnská zastávka byla vůbec nejúspěšnější. Návštěva Revoltons u nás se tedy povedla na jedničku a zdá se, že na jejich návrat nebudeme čekat moc dlouho.
|
