Haleluja! Už při prvním poslechu „Of Us“ bylo jasné, že se SIX DEGREES OF SEPARATION opět trefili do černého. Po velice slušném, avšak méně výrazném „Chain – Driven Sunset“ přicházejí s peckou, která nezná slitování. Je razantní, tvrdá jak skála, neskutečně hitová a do posledního tónu povedená. SIX DEGREES OF SEPARATION nasadili trošku přímočařejší ráz a svým brutálním nasazením se vrací k vlastnímu monumentu – „Triotus, Tricephalus and Tribadism“.
„Of Us“ má poměrně syrový zvuk, který je ale slušivý. Pěkně voní například v místech, kdy se kapela pouští do hard rockových teorií (čímž navazuje na předešlé album). V těch se vyžívají hlavně kytarová sóla. Ale nebojte, i přes takové momenty je nahrávka nářez jak sviň. Žádná zbytečná progrese, a přesto máte pocit, že se toho děje neskutečně moc. Každý song tepe vlastním životem a v určitých momentech bouchá jak sopka napumpovaná lávou. To pak přijde refrén skladby „For Hannah“ a člověk má chuť zničit byt.
Bylo by zbytečné čekat, že SIX DEGREES OF SEPARATION přijdou s deskou, která by nenavázala na předešlou tvorbu. To ani nikdo nechce. Pánové pilují svůj osobitý styl do maxima. Že řekli všechno na „Triotus...“? Ale kdeže, SDOS mají stále energie na rozdávání. A hlavně – nápady neubývají. Dva roky stačily k vymyšlení tohoto majstrštyku. „Of Us“ není lepší, než „Triotus...“. Není, protože to ani nejde. Jenomže stejně tak není ani horší. Přivítejte bezpochyby jedno z největších tuzemských alb roku. Vlastně i veškerých předešlých roků...
|
