Obvykle píšu reporty hned po koncertech, ale tahle akce mě „donutila“ dát si trochu víc času a popřemýšlet o tom, co jsem vlastně viděla. Deftones jsou totiž jednou z kapel, které poslouchám už celou věčnost, a když bylo oznámeno, že přijedou do Prahy, nemohla jsem tomu vůbec uvěřit. O to víc jsem byla natěšená.

Deftones v prostorách Roxy znamenalo jediné – těsný kontakt s kapelou tak velkého formátu, že má s přehledem na to vyprodávat stadiony. Ale Deftones raději jeli klubové turné, což určitě potěšilo nejenom mě. Každopádně jsem ještě netušila, co mě v Roxy čeká, ale o tom až později.

Samotná akce začala poměrně brzy a co bylo důležité, Deftones neměli předkapelu, a tak nastoupili bez delšího otálení. Myslím, že můžu mluvit za všechny, když řeknu, že vidět China Morena a spol. konečně na živo je přímo extatický zážitek. Člověk hltá jeho hlas z desky a najednou tady stojí před ním a drtí ho svým vokálem z několika metrů. A že mu to zpívalo! Chino Moreno vlastní podle mého jeden z nejúžasnějších hlasů vůbec a je tak signifikantní, že si ho s nikým nespletete. Občas jsem čekala, že mu to uklouzne, přeci jenom není lehké některé písničky pojmout na živo, obzvláště když při tom zpěvák takovým stylem křepčí na pódiu, ale Chino mě překvapil svou naprostou jistotou. Stejně nadšená jsem byla i z ostatních muzikantů – kytara byl tak dokonale nabroušená, že se každým úderem zařezávala lidem do těla. A to nemluvím o skvělé base, kterou jsem si nejvíce vychutnala v songu "My Own Summer", který mimochodem považuji, tedy alespoň za sebe, za největší highlight koncertu.

Celkově Deftones projeli skoro všechna svá alba, pro mě bohužel se nedostalo na "Saturday Night Wrist", které celkově nějak opomíjejí. Každopádně novinka "Diamond Eyes" dostala samozřejmě největší prostor, kromě snad asi jen dvou skladeb přehráli celé album (jako na potvoru se opět nedostalo na mou nejoblíbenější píseň, ale to už je život). Z celého setlistu určitě musím vyzvednout již zmíněnou "My Own Summer", dále "Be Quiet and Drive", "Change", "Knife Party" a "Minervu", která zněla prostě božsky, obzvláště když k tomu člověk připočte početný hromadný vokál z řad publika. Publikum vůbec je kapitolou samo pro sebe, neboť tak skvělé fanoušky, kteří by znali každičké slůvko a v chorálech doplňovali zpěváka, už jsem dlouho neviděla. Na Deftones jsme se všichni těšili, a proto jsme to dali patřičně najevo.

Jediná moje výtka bude tak směřovat k prostorám. Je sice fajn, že Deftones hráli v malém klubu, ale občas jsem si říkala, za jakou cenu. Roxy snad v životě neslyšelo o věci se jménem klimatizace. Proboha, vždyť už po první písničce bylo tak nesnesitelné horko, které bylo navíc umocněno tím, že se tam po chvilce nedalo skoro dýchat. Z lidí se vyloženě lilo a kdejaká sauna by se za takovýhle svůj výkon nemusela stydět. To, že je u nás dovoleno kouřit na koncertech, na to už jsem si i zvykla, ale tohle horko, to bylo o život. Člověk odcházel místo v kalhotách v jakýchsi elasťákách a o suchém tričku nemohla být ani řeč.

Každopádně suma sumárum Deftones ukázali, jak má vypadat koncert. Jejich vystoupení spolu s předchozími Massive Attack řadím k letošním koncertním vrcholům a jsem zvědavá, jestli ještě tento rok přijede nějaká konkurence.

Setlist: Diamond Eyes, Rocket Skates, Feiticeira, Knife Prty, Elite, CMND/CTRL, You've Seen The Butcher, Sextape, Birthmark, Bloody Cape, Minerva, Prince, Beauty School, Be Quiet and Drive (Far Away), My Own Summer (Shove It), Lotion, Around the Fur, Passenger, Change (In the House of Flies) - Root, 7 Words