Bylo nebylo, za devatero horami leželo malé městečko Krefeld, kde se banda středoškoláků rozhodla začít drtit pořádný metal. Pojmenovali se Lucifer´s Heritage a pod tímto názvem vydali dvě dema. Protože ale většina posluchačů při pohledu na název očekávala black metal, po podpisu smlouvy s labelem No remorse došlo ke změně názvu na Blind Guardian. Z druhého dema se převzalo pět skladeb a mohlo se začít s nahráváním debutu. Nikdo asi tenkrát netušil, jaké velikosti jednou tahle čtveřice (dlouhá léta ve stejném složení) dosáhne.
Tehdy byla ale před nimi ještě dlouhá cesta. Omladiny se ujal producent Kalle Tramp (mimo jiné třeba Destruction) a výrazně ovlivnil celkové thrashové vyznění. Byl to také právě on, kdo přišel s geniálním nápadem sborových refrénů, které se postupem času staly pro kapelu poznávacím znamením.
Za mikrofon se postavil nenápadný chlapec, který se cítil být v první řadě basákem. Hansi původně nebyl určen jako stálý zpěvák. Po několika katastrofálních konkurzech se ale opět hodně rychle k mikrofonu vrátil a už se o tom nikdy nemluvilo. A to je jedině dobře. Jakkoli to ještě na první desce není poznat a Hansiho hlas zní – mírně řečeno – hodně syrově, postupně se vypracoval do jednoho z nejlepších a nejoriginálnějších hlasů v metalu vůbec.
Na počátky Blind Guardian měly samozřejmě velký vliv jejich vzory. Hansi přiznává, že tenkrát dokonce usilovali o to, aby byly vlivy Iron Maiden či Helloween jasně slyšitelné. Zároveň je také znát snaha po zběsilé rychlosti – jejich debut tak v mnohém připomíná právě počátky dýní na „Walls of Jericho“ – a to včetně nedobrovolného vokalisty, který v té době ještě moc nevěděl, co s hlasem. Spolu s horší produkcí jde ruku v ruce neuhlazenost a syrovost desky, která ale z dnešního pohledu vůbec není na škodu. „Battalions of Fear“ začíná pouťovým intrem, které zběsile přechází do nářezu „Majesty“, který je zároveň prvním kontaktem kapely s Tolkienovou tvorbou. Literatura měla hrát v budoucnu v textech hlavní roli. Jak známo, Hansi je velikým fanouškem fantasy a mezi jeho hlavní inspirační zdroje patří právě Tolkien, Stephen King (především jeho Temná věž) či Marion Zimmer Bradley.
Asi největším hitem je hned následují „Guardian of the Blind“, která textově naráží na Kingovo dílo „To“. Poprvé máme možnost ochutnat úžasně zpěvný refrén, který vyniká i ve zběsilém tempu a stává se poznávacím znamením, které kapela postupem let přivede k dokonalosti. Na albu s poměrně krátkou stopáží nacházíme hned tři instrumentálky. Ta poslední – „Gandalf´s Rebirth“ – vyšla v reedici až v roce 1991 a byla převzata přímo z demo nahrávky – odtud ten horší zvuk. Další z čistě instrumentálních skladeb, které působí převážně jako ukázka šikovnosti kytaristů, je „By the Gates of Moria“, která je opět inspirována Tolkienovou ságou a k tomu nese ústřední motiv „Novosvětské“ od Antonína Dvořáka. Právě tímto motivem kapela svého času začínala živá vystoupení.
Jakkoli je „Batallions of Fear“ album neuhlazené a v mnoha ohledech trochu úsměvné (stejně jako zmíněné „Walls of Jericho“), byl z něj už tenkrát cítit obrovský potenciál. Ve skladbách „Guardian of the Blind“ či „Run for the Night“ můžeme jasně slyšet náznaky budoucí velikosti. Důkazem budiž, že kapela ani teď nezapomíná v setlistech na svůj debut a minimálně první jmenovaná je doteď opěrným bodem koncertů.
|
