Thrash metal je zpátky. O tom žádná. Kapel, které drtí starou poctivou školu, je stále více. A je to jen dobře. Patří mezi ně i švédští VILEFUCK. Už jenom pohled na obal dává jasně najevo, že tady to bude jízda bez zbytečných příkras. Skutečně. Nejenom coverem svého alba se VILEFUCK vrací někam do druhé poloviny osmdesátých let.
VILEFUCK se přiklánějí spíše k německému pojetí thrash metalu. Jejich hudba nejvíce připomíná staré a značně rozdivočené KREATOR. Kytary, strukturu skladeb, to vše si mladíci ze severu od svých učitelů půjčují. Nutno podotknout, že na své nástroje evidentně umí. Občas je to slušný diktát. Jenomže kvalitou svých songů na staré vůdce stylu nestíhají. Našlápnuto k tomu ale mají občas velmi slušně – třeba titulní kousek je jízda s příjemně skandujícím refrénem. Fanoušci SODOM, KREATOR či DESTRUCTION skákají blahem. Já ale přece jenom zůstávám při zemi. Vždyť to kapely takhle mrskaly už před čtvrt stoletím.
Zvláštní je, že ačkoliv jsou VILEFUCK ze Švédska, žádné typické znaky, kterými se tamní scéna vyznačuje, v jejich tvorbě neslyším. Masivní zvuk, melodie. Nic takového tady není. Švédové prostě natočili totálně staromilsky znějící nahrávku. Od nápadů, přes obal, po zvuk.
„What Lies Ahead Is Already Dead“ na první poslech velmi potěší. Nahrávka mě nakopla a uvedla do pozoru. Jenomže čím víc poslechů za sebou máte, tím víc zjišťuje, že byste chtěli ještě něco víc. V každém případě věřím, že se kluci vyhrají. Po technické stránce vše v pořádku, teď jen pořádně zamakat na skladbách samotných. A příště trošku nahustit zvuk. Tohle v dnešní době bohužel jen šimrá.
|
