Když Unruly Child na začátku devadesátých let v Americe vznikli, byli automaticky zařazeni do kategorie superskupin, protože ve svých řadách měli bývalého zpěváka Marka Free z King Kobra, bubeníka Hurricane Jaye Schellena a kytaristu Bruce Gowdyho (ex-Stone Fury, Glenn Hughes). Jejich bezejmenný debut z roku 1992 ale dvakrát nepřekvapil. Za prvé proto, že vyšel pro melodický rock ve špatné době, za druhé, že prostě materiál, který obsahoval, nebyl zrovna nic moc. V Unruly Child byli sice zruční muzikanti, ale jak debut nebo i další dvě desky ukázali, skladatelé to jsou jen průměrní.
Nic na tom nemění ani novinka „Worlds Collide“. Zpěvák Mark Free se sice nechal přeoperovat na ženu a stala se z něj Marcie Free, ovšem ani to kvalitě „Worlds Collide“ nepřidalo. Na kapele je vidět, že by chtěla být druhými Foreigner. Hlas zpěváka/zpěvačky Free koresponduje jak s projevem Lou Gramma, tak i nového vokalisty zmíněné legendy Kellyho Hansena. Jenže Unruly Child chybí skladatelský potenciál Gramma nebo Jonese. Když už se zdá, že se vyloupne skutečně pěkná melodie, ze které by mohl být hit, skladba se zlomí buď do zbytečného přeslazeného patosu nebo do urputné a milionkrát slyšené melodie.
Samozřejmě i na "Worlds Collide" jsou výjimky. Když už vydržíte úvodní dvojku „Show Me The Money“ a „Insane“, tak s třetí „When We Were Young“ se alespoň na chvíli začne blýskat na lepší časy. Sice hned zase pátá „Love Is Blind“ je věc, která v sobě má snad všechny nejotřepanější klišé stylu AOR (včetně hrozně hloupého názvu). Další „When Worlds Collide“ si hraje s náladami Pink Floyd, ale opět doplatí na kompoziční bezradnost. „Talk To Me“ je naopak příjemná oddechová záležitost, kde hraje prim Gowdyho akustická kytara. Pak je tu „Read My Mind“, což je asi nejlepší záležitost celé desky. A jediná skladba, kde se podařil velice silný refrén, který koresponduje se zbytkem skladby. Být takové všechny, je „Worlds Collide“ aspirant na jednu z desek roku. Jenže je tu zase „Neverland“, nanicovatá skladbička, kde zaujmou jen foreignerovské klávesy. Zbytek, svižná „Very First Time“ a baladická „You Don´t Understand“ už výsledný dojem nijak nevylepší, ale ani nepokazí.
Unruly Child nahráli desku podle svých současných možností. Instrumentálně je hodně slušná, kompozičně to místy skřípe tak, že je to slyšet snad až na měsíc. Na desce mně vadí, že kapela nemá svůj ksicht, že se nuceně tlačí tam, kde si myslí, že by mohla být úspěšná. Samozřejmě teenagerům nic neřekne a jejich fotři si radši pustí originál.
|
