K seriálům českých televizí je nutné přistupovat s mimořádnou obezřetností. Ta veřejnoprávní nebyla schopna přijít s něčím alespoň trochu zajímavým už dlouhá léta a o smysluplném využití koncesionářských poplatků můžou mluvit možná tak důchodci, kterým nudopudné seriály typu „Ach, ty vraždy!“, „Cukrárna“ nebo „Vyprávěj“ zřejmě vyhovují. Tamější dramaturgové sází na tu nejsprostší jistotu a nehodlají byť jen minimálně riskovat. Otázka jiná je, jakou jistotu představuje např. takový Dušan Klein („Cukrárna“), který nenatočil nic moc kloudného už pěkných pár let. Na Primě či Nově bývá atraktivnost původní seriálové tvorby rovněž tristní (o telenovelách nemluvě), ale jelikož se zejména Nova nebojí riskovat s mladými tvůrci, občas může přijít nečekaný zázrak. A přesně oním zázrakem se stal seriál „Okresní přebor“.
Ten je dílem režiséra Jana Prušinovského, který měl do té doby na svém kontě pouze jeden celovečerní film. „František je děvkař“ s Janem Poláškem v hlavní roli rozhodně nebyl žádným zázrakem a stopy nějakého geniálního talentu bychom v něm hledali jen hodně těžko. O to větší a příjemnější překvapení přináší právě „Okresní přebor“, který nabourává zaběhlá televizní schémata a osobitou poetikou významně osvěžuje zatuchlé seriálové stoky.
Téma u nás tolik populárního fotbalu zde naštěstí není zpracováno prvoplánově, záběry přímo ze zápasů zahlédneme opravdu jenom minimálně. Seriál zachycuje především okolní atmosféru, která pohlcuje jeden vesnický fotbalový klub, zde Slavoj Houslice. S komickou nadsázkou a jemnou, ale nikoli předpojatě sžíravou satirou (Jan Prušinovský je ostatně sám nadšený fotbalový fanoušek i hráč) popisuje dění takového malého klubu a příhody jeho aktérů, pro které se stal fotbal svébytnou alternativou plnění smyslu života. Absurdní povrchnost jejich jednání je zde mistrovsky vypointována, mnohdy až do mrazivě (anti)lidských rozměrů. Banální zápletky, které se v každém díle pojí k jednomu z hrdinů seriálu, dokáže Prušinovský podat s filmařskou grácií, přirozenou lehkostí a až formanovsky podchyceným humorem (začátek 14. dílu "Derby" je například jasně inspirován filmem "Hoří, má panenko" a jeho úvodní stolovou scénkou).
Obrovskou výhrou se stal výběr herců. Pro Luďka Sobotu
znamená role předsedy klubu vysvobození ze stigmatu (úmyslně) přiblblého a neustále se zadrhávajícího šaška. Však k němu měli také ostatní herci z počátku velkou nedůvěru, mnozí s ním při zjištění jeho jména dokonce odmítali hrát. Sobotova profesionalita ale všechny brzo přesvědčila o opaku, když komické kreace konečně rozumně propojují jeho smysl pro absurdní nadsázku s nejjemnějšími odstíny charakterního herectví. Sobota sám o této roli mluví jako o velkém zadostiučinění, na které čekal dlouhá léta.
Na place ale září také další hvězdy. Ondřej Vetchý jako hrdý trenér (bez licence) se za spuštění tohoto seriálu urputně bil a osobně obíhal vedení Novy, aby jej konečně zařadilo do vysílání (Nova s uvedením nepochopitelně dlouho otálela). Podařilo se, a když vidíme geniální (ano, vůbec se toho slova nebojím) Vetchého herectví, nemůžeme se jeho lobbování ani trochu divit.
Na scéně je také skvělý a vždy „čestně“ mluvící Pavel Kikinčuk, jinak také Šimon Plánička, který ordinoval heavy metal dojnicím v Troškově komedii „Slunce, seno, jahody“. Nebo můj osobní favorit, permanentně simulující Jarda Kužel v podání Davida Novotného, který na natáčení odjížděl rovnou z dalšího seriálu „Přešlapy“. A co teprve, když se objeví Ivan Trojan v roli nekompromisního trenéra?
"Okresní přebor" ve svých kvalitách působí jako čiré zjevení a za divácký hřích stojí jako žádný jiný. Pro mě osobně pak představuje nejpříjemnější překvapení na televizních obrazovkách za posledních minimálně deset let. Nikdy jsem nevěřil, že bych něco podobného mohl vypustit z úst, ale nemůžu jinak než zvolat: „Děkuju Ti, Novo!“ NAZDAJ!
|
