Co si představíte, když se řekne AOR? Foreigner, Journey, Survivor a... Asia. Jedna z nejslavnějších kapel tohoto stylu se vrátila před pár lety ve své původní a samozřejmě nejsilnější sestavě, kde působí zpěvák a basista John Wetton, kytarista Steve Howe, klávesista a zpěvák Geoff Downes a bubeník Carl Palmer. Co jméno, to pojem jak hrom. A spolu tato trojice nejen že točí nové desky, ale dokonce i se svým programem objíždí svět. Na červen připadli zrovna dva koncerty v České republice. První se konal 7. června ve Zlíně a ten plzeňský o den později. Podle fanoušků, kteří navštívili oba koncerty, se playlist ani show moc nelišili.
Agilní plzeňské agentuře Ozzy a Potkan patří rozhodně velké plus za to, že do naší země vozí tyto a podobné zasloužilé rockery. Díky nim zde koncertuje právě Asia nebo Magnum, Over The Rainbow či Saga (ta se v Plzni objeví v listopadu). Jenže těch lidí, kteří by tyto koncerty ocenili, se ve středeční večer až tolik nedostavilo. Ne, že by Šeříkovka zela prázdnotou, ale narváno tedy rozhodně taky nebylo. Zjištění je to o to smutnější, že kdejaká vesnická tancovačka s vidlokapelou nevalné úrovně má návštěvníků mnohem více. Tady se ale sešli znalci a lidé, kteří vědí oč jde. Koncert proto proběhl velice hladce, nikdo se nerval a nikde člověk nemusel překračovat pochcané a ožralé trosky.
Asia hrála tradičně bez předkapely. Někdo to kvitoval, někdo brblal, že s sebou kapela mohla přivézt další zajímavé jméno. Ať už se přikláníte na jakoukoliv stranu, fakt je ten, že show začala noblesním intrem chvilku po dvacáté hodině. Po něm Asia sáhla do novějšího repertoáru, kde probrala i poslední desku „Omega“. Muzikanti hráli jako z partesu, Wetton zpíval jak z CD. Ale ruku na srdce, čekali byste něco jiného? Došlo samozřejmě i na sóla zúčastněných muzikantů. Howe, který už dnes vypadá jako učitel hudebky ve výslužbě, se blýskl variacemi na westernové téma, ovšem nejvíce uchvátilo sólo Carla Palmera. Bubeník ukázal, kdo je mistr v razanci a ve hře s činely.
Koncert se po necelých dvou hodinách chýlil ke konci. Asia spustila „Soul Survivor“ z debutu, kterého se jen v USA prodalo na čtyři miliony desek. Po této slavné skladbě se kapela s publikem loučí. Pochopitelně, že jen na oko. Čekalo se přece na „Heat Of The Moment“. Ten přišel jako jediný přídavek. Publikum tuhle nejslavnější skladbu očividně znalo a refrén tak burácel Šeříkovkou ze tří stovek hrdel. Pak už jen loučení a nezbytný úklon (ovšem ne hluboký, což může být dáno věkem muzikantů, ale i zklamáním, že nehledí do našlapaného sálu).
Asia přesvědčila, že hrát umí. Na vystoupení byste marně hledali jedinou chybičku. Jediné co mi chybělo byla absence jakékoliv pohybové show, ovšem ta se vzhledem k věku hudebníků a zdravotním komplikacím (Wetton je po trojitém by-passu) ani očekávat nedala. Ten večer se šlo především na umění a toho se návštěvníkům dostalo vrchovatě.
|
