To to ale trvalo... Jihočeští divočáci ISACAARUM mluvili o nové desce už hodně dlouho, její dokončení ale ne a ne přijít. Až nyní se fanoušci konečně dočkali. Pod netypicky strohým obalem, kterému dominuje bílá barva (vida, ISACAARUM si natočili své „white album“), se skrývají klasické vypalovačky, jež si v ničem nezadají s předchozí tvorbou. Jednoduše řečeno, ISACAARUM se pěvně drží svého stylu, který si za ty roky vypracovali k naprosté osobitosti. Proč také někam uhýbat, když všechno funguje?
Přesto album nabízí pár překvapení. Prvním je hned úvodní „Cockwork Orange“. Kdo by okamžitě čekal nejvyšší otáčky, byl by na omylu. Parta kolem zpěváka Chymuse svoji novinku otevírá pomalu, avšak o to tvrději. Nakonec se ale do starých kolejích přece jenom najíždí a vše jede jak po drátkách. Dech bezesporu vyrazí předposlední „Rust In Piss“. Majestátní flák s nečekaně melodickým refrénem, o který se postaral hostující Broňa Míka z kapely Satisfucktion. Ještě větší šok ale přichází s houslemi Lenky Ambrožové. Že si to neumíte představit? O to víc vás možná „Rust In Piss“ položí na lopatky.
ISACAARUM mají výtečnou schopnost napsat grindový hit. A přitom stačí tak málo – jednoduchý skandující refrén. Podle již několikrát použitého receptu napsali další mordu, bez které už asi koncerty nepůjdou – „Prickshot“. Ostatně, tuhle věc kapela zveřejnila už před mnoha a mnoha měsíci. Za tu dobu se stala jedním z nejoblíbenějších fláků tohoto grindového komanda. Vrcholem je i tady, na dlouhohrající desce.
Mám ale i výhrady. A to ke zvuku... Bicí zní opravdu divně. Víc než živého bubeníka mi připomínají automat, který se ještě k tomu občas vymkl kontrole. Bicí jsou prostě kaňka, která mi jinak povedené album narušuje. Tak či tak, ISACAARUM natočili příjemné album, které jasně dokazuje, kdo v Čechách už několik let sedí na grindovém trůnu!
|
