Začátek února, vysloveně ideální čas na dovolenou v Řecku a povalování se u moře... NE! Jelikož neholduji zemím jako Itálie, Španělsko, Řecko a jim podobné, jen tak by mě sem něco nedostalo. Ovšem vidina toho, že uvidím naživo Arcturus, ve mně veškeré antipatie k této zemi dokázala, alespoň na krátkou chvíli, zlomit. A tak jsem se odhodlala, že těm Aténám přece jen šanci dám...

Sobotní večer ve znamení neotřelé norské avantgardy začal zvolna již kolem půl osmé, kdy se aténský klub Gagarin 205 plnil první vlnou nedočkavých fanoušků. Jelikož mi ale unikla informace, že kapela má začít hrát až o půl desáté, prakticky dvě hodiny jsem se mohla ukousat nudou (tedy spíš nedočkavostí). Byť jsem se snažila jakkoliv, na pivo prostě ten večer chuť nebyla a naopak jsem pocítila něco, co na koncertech absolutně neznám – jakousi zvláštní formu nervozity.

Po půl desáté je klub řádně narvaný a o chvíli později již kapela zahajuje na pódiu svůj set skladbou „Evacuation Code Deciphered“, která je mým favoritem z poslední desky. Simenův zpěv mě během druhé poloviny této skladby dokázal strhnout natolik, že jsem se v tu chvíli naprosto zapomněla zabývat focením. A zřejmě jsem nebyla jediná, kdo zůstal v tuto chvíli ochromeně zírat. Pocit, že tahle kapela snad pochází z jiné planety, u mě ale přetrval i po zbytek jejich vystoupení. Zvláštní outfit jednotlivých členů kapely a výraz v jejich tvářích ve mně vyvolával jakési mystické pocity, které perfektně dobarvovaly to, co vyjadřuje samotná hudba Arcturus.

Než jsem se stihla vzpamatovat, kapela na fanoušky vyrukovala s peckou „Ad Absurdum“. Zvolnění následovalo v podobě „Nightmare Heaven“ z mé oblíbené desky „The Sham Mirrors“ (nutno podotknout že Simen zvládá Garmovy písně mnohem líp, než bych čekala) a „Deception Genesis“. Následně došla řada i na klasiky z „maškarády“, „Alone“ a „The Chaos Path“ a já v té chvíli už zčista zapomněla na prvotní obavy z toho, že kapela hrající takovýto styl hudby nechala jednoho kytaristu doma. Naštěstí ale Knut vše zvládal i bez svého kolegy a na zvuku kapely se nic nijak výrazněji nepodepsalo.

Když si Norové na chvíli odskočili oddechnout do zákulisí, následoval bouřlivý ohlas z publika. Simen to celé omlouval vtípky o tom, že už jsou moc staří a potřebovali vydechnout... Prakticky se nestává, abych na koncertech vnímala, co frontman říká, protože většinou jsou to dokola jen samá bezduchá klišé, o které doopravdy nestojím. Simen, Mistr vokálů s přezdívkou I.C.S. Vortex ovšem svým neotřelým charismatem dokázal dokonale strhnout moji pozornost a jeho balancování mezi vtípky a vážností, mě nenechala zrovna klidnou. A jestli jsem doteď neměla žádný vztah ke skladbě „Deamon Painter“, po tomto koncertě jej zajisté mám... a to právě díky tomu, s jakým, údajně pravdivým, příběhem jej dokázala kapela uvést. Text je totiž inspirován střípky ze života Vortexova kamaráda, který bral drogy tak dlouho, až namaloval své démony. Mimochodem, také jste si všimli, že v bookletu alba Sideshow Symphonies je právě tato skladba věnována jisté osobě? Hmm, ještě nějaká jiná kapela, která si takto zvládá hrát s city posluchače a vezme vás sebou na astrální cestu do jiného světa?

Zaslouženého prostoru se dostalo také vrchnímu skladateli kapely, Sverdovi, který předvedl velice příjemně poslouchatelné sólo na klávesy (ne, opravdu to nebyla jedna z těch typických „nuda-vyhrávek“, jaké jste si asi právě představili). V této chvíli ovšem nastal moment, kdy mi Simen lezl svou ukecaností na nervy, když dvě třetiny celého sóla prožvanil. Sverdova klávesová vyhrávka zvolna vyústila ve skladbu „Hufsa“ a tak jsem se vzhledem k mému úzkému vztahu k norštině v tuto chvíli cítila jako doma. Skladby protkané norskými texty se k hudbě Arcturus opravdu hodí a osobně doufám, že na případných budoucích albech se opět objeví stopy tohoto krásného jazyka.

S posledními tóny „Hufsa“ následuje odchod kapely do zákulisí, nicméně nenechají fanoušky na svůj návrat čekat dlouho a vrací se na pódium s klasikou „Master Of Disguise“, během které usměvavý klávesák Sverd za svými třemi nástroji naprosto září. Sympatický Nor s čepičkou a leteckými brýlemi na hlavě se vydržel šťastně usmívat během celého koncertu a nepochybuji o tom, že jej upřímně těší mít svoji kapelu opět pohromadě. A mimochodem opravdu věřím tvrzení, že pochází z jiné planety!

Následují další skladby, kterými se nás norští piloti vedení profesionálním kapitánem za bicími, Hellhammerem, rozhodli vzít na výlet zpátky v čase, ke své první desce. Překvapením pro mě byla „To Thou Who Dwellest In The Night“ a při „Rødt og Svart“ je publikum vystaveno opětovnému kontaktu s norštinou. Přes hodinu a půl trvající avantgardní teatrální show se pomalu, ale jistě začala ubírat ke konci a Arcturus se s Aténami rozhodli rozloučit „radikálním řezem“. Je na čase si přiznat, že by mi vůbec nevadilo nechat se kapelou provázet vesmírnými sférami, hvězdami a planetami ještě další hodinu. Už v té chvíli jsem ale věděla, že i tak pojedu domů naprosto spokojená, a ani tíživá cena letenky mi nebude hryzat svědomí.

Na závěr snad jen mohu říct, že mě vůbec nepřekvapuje, kolik lidí na koncert přišlo, a to i přes relativně vysokou cenu vstupenky (kolem 30 Euro) a absenci jakékoliv předkapely. Na druhé straně mě ale nepotěšila absence merche – přeci jen jsem se těšila, že si domů odnesu tričko a nějaké to album. Pořadatelé ale rozdávali alespoň pěkné plakáty s promofotkou kapely, které si většina lidí po koncertě nechala podepsat. Kéž by na světě bylo víc kapel, které z podia skočí rovnou mezi fanoušky a začnou nadšeně podepisovat vše, co jim narvete pod ruku, a s každým se fotit! Pánové hudebníci působili opravdu laskavě a u mě mají respekt za trpělivost a ochotu vynaloženou vůči fanouškům, kterou v dnešní době bohužel nemalá část kapel postrádá. Nicméně ze svého osobního stanoviska s názvem "neotravovat" a respektu vůči vesmírným pilotům jsem se z jakékoliv „podpisovací akce“ dobrovolně vynechala.

Setlist: Evacuation Code Deciphered, Ad Absurdum, Nightmare Heaven, Deception Genesis, Alone, The Chaos Path, Deamon Painter, Painting My Horror, Hufsa, Master Of Disguise, Shipwrecked Frontier Pioneer, To Thou Who Dwellest In The Night, Rødt og Svart, Radical Cut