Hledáte nejzasněnější album na světě? Jedním z nich by se mohla stát prvotina bulharských progresivců Domain Of Dreams…, ale protože parta kolem tria bráchů Radevů zjevně nepohrdne kličkováním a jinotaji, je třeba vše uvést hned zkraje na pravou míru. Eponymní album Domain Of Dreams je sice debutem kapely, ale kořeny (nejsnáz v podobě dvou alb, vydaných vždy u příležitosti kulatých narozenin skupiny) je třeba hledat u spolku Solaris, který Plamen a Daniel Radevovi rozběhli už téměř před čtvrtstoletím. Před třemi lety se v Solaris zformovala sestava, která vloni zresetovala vlastní historii, změnila si jméno a coby „začínající“ kapela vydala eponymní album. Které ale už od prvního okamžiku dává jasně najevo, že Domain Of Dreams mají svá zelenáčská léta už dloooouho za sebou.
K tomu, abychom měli šanci se vymotat ze zavádějících kliček Domain Of Dreams je třeba zmínit třetího do rodiny – pod konceptem a lyrickou stránkou desky je podepsán Ivan Radev. A juknete-li na zadní stranu cédéčka, předpokládám, že vás práskne do očí, o co u Domain Of Dreams jde. Nápověda první - devět songů, každý jednotlivý o snech, každý vycházející z jiného zdroje – o tom, že je vše dotaženo do dokonalosti, svědčí poslední položka menu, nazvaná „The Dream Of Dreams“. Koncept samotný by se měl zřejmě týkat „lidského stroje snění“, bohužel, textovou přílohu kluci zapomněli přiložit, což je docela škoda, neb jde právě o ten druh hudby, u něhož textová stránka může otevřít další rozměr. Nápověda druhá – nejkratší song překračuje šest a půl minuty…, když tohle všechno sečtete, možná vám z toho, ještě dřív, než uslyšíte první tóny, podvědomě vypadnou Dream Theater.
Nejsme zas až tak daleko od pravdy. Domain Of Dreams chtějí být maximálně barevní, pro běžného posluchače je výhodou, že muzikanti, byť pochopitelně mají potřebu plně předvést své umění, nezacházejí do přehnaných krkolomností, spíš mají tendence se power metalově sklouznout po chytlavých melodiích a vyhrávkách. Stopáž jednotlivých songů dává dostatek prostoru pro vytrvalé střídání nálad i temp a Domain Of Dreams jej (převážně úspěšně) dokážou využít. Leč právě snaha o důkladné předvedení VŠECH schopností a možností kapely naráží na problém. Jemné předivo koncepčního příběhu zavádí pěvce Daniela Radeva do poloh, kdy jeho vibráto dokáže znít hodně nepříjemně. Přitom, když má možnost zpívat přirozeným hlasem (a pokud nedojde na pár vyloženě výplňovitě nudných přechodů), zní velice příjemně a elegantně. A pokud dojde na tak plodnou symbiózu s dramatickými klávesami, neposedně řezavou kytarou a dynamickými bicími, může z toho vylézt taková emotivně strhující lahůdka, jako je již zmíněný nadýchaně důstojný závěr „The Dream Of Dreams“. Největším kladem desky je fakt (který svým způsobem limituje podrobnější popis dění), že vás Domain Of Dreams zahrnou kupou nápadů, které nenudí a neunaví. A když sáhnou po kombinaci křehkého piána a emocemi probarveného zpěvu (ještě tak kdyby ten Daniel chtěl trochu víc své party zdramatizovat…), jako v „Dreams Of You“, jen tak zlehka, elegantně a uvěřitelně se otřou o podstatu samotných Savatage.
Pokud budeme odfajfkovávat základní pravidla takhle pestré nahrávky, zjistíme, že schopnost udržet pozornost lze s výhradami odkývat, schopnost nabídnout zajímavé a nosné nápady je nezpochybnitelná a individuálním výkonům (s jednou výjimkou) není zas tak co vytknout. Bulharům se docela dobře podařilo dovedně proplout úskalími melodicky progresivního power metalu. Kdyby se jim ještě navíc podařilo namíchat důraznější a sytější zvuk a hlavně udržet Daniela Radeva pouze na území, kde jeho hlasivky ještě znějí přitažlivě, byla by z toho vstupenka mezi elitu. Takhle zůstávají těsně před vraty.
|
