V tichosti, devět let po poslední řadové desce „Mescalero“, se o slovo zase hlásí legendární fousáči ZZ Top. V době, kdy většina jejich souputníků žije už jen ze svého jména a starých hitů, se kterými se jednou za čas vydají na turné, kde už spíše působí jako fosiílie z pravěkých časů, se rozhodli ZZ Top pro nový materiál. Je to překvapení o to větší, že kapela si musí sama být dobře vědoma, že další „Legs“, „Gimme All Your Lovin´“ nebo „Rough Boy“ už nikdy nesloží a na experimenty si fousáči vybrali první polovinu osmdesátých let. Tehdy lámali rekordy v prodejnosti. Navíc poslední tři jejich desky nedosáhli ani zlatého, natož platinového ocenění.
Přesto Bill Gibbons, Dusty Hill a Frank Beard, kteří spolu hrají už více než čtyřicet let, neztratili chuť skládat nový materiál. Poprvé za devět let. Za tu dobu ZZ Top odjeli několik úspěšných turné, při kterých přehráli své největší hity. Možná, že se jim tohle harcování omrzelo a chtějí repertoár oživit novou tvorbou. Proto se začalo mluvit o nové desce. Ta zatím ještě venku není, ale o tom, že se u kapely něco děje, svědčí malá ochutnávka v podobě EP „Texicali“.
Co od ZZ Top čekat? Vždycky spíše platili za americký Katapult, který umí hrát. Což samozřejmě není míněno jako urážka, ač by se v to v návaznosti na Říhovo snažení mohlo zdát. Ne, ZZ Top byli vždycky dobří muzikanti. Nebáli se ani experimentů s elektronikou a sirupovými synťáky osmdesátých let. To už je dneska pryč. Je tu znovu houpavé boogie, které šlape po bluesových kořenech a je poučené hardrockovou tvrdostí. Taková je hned úvodní „I Gotsta Get Paid“. Hned od jejího začátku je trochu znát změna v hlase Billyho Gibbonse, který oproti minulým letům zhrubl do blues-barové polohy.
Ono se celkově blues proplétá všemi čtyřmi skladbami, kterými se ZZ Top model 2012 prezentují. Dvojka „Chartreuse“ je svižnějším počinem, který jede v klasickém rock n´rollovém rytmu a prim v ní hraje Gibbonsova invenční kytarová hra. Není nijak složitá, ale tento fousatý pán prostě ví, co a kdy má zmáčknout. Ale oni všichni tři jsou velice zruční muzikanti, což je slyšet i ve vrstvené „Consumption“, která je rovněž svižným připomenutím sedmdesátých let. Ovšem nejlepší položka se ukrývá pod posledním číslem. „Over You“ je nádherná bluesová balada, které opět vévodí zpívající kytara. Jedna z nejlepších pomalých věcí, které kdy ZZ Top nahráli.
S celkovým hodnocením zatím budu opatrný. Počkáme si, jak dopadne celá deska, která by měla snad vyjít ještě letos. „Texicali“ zní jako slušný příslib. Je o to sympatičtější, že staří pánové mají ještě chuť do nějaké nové hudby.
|
