Jakýho jste si mě vychovali, takovýho mě máte… Milí Statusové, těžko se můžete divit tomu, že když jste mě protáhli svérázným živočišnem v „Machochistaanu“, že budu jásat nad nevýrazným a bezbarvým nářezem ve „Schweinhazardu“… Tolik vcelku zavádějící postesknutí hned na úvod. Zavádějící proto, že rozhodně nevypovídá o tom, co se na aktuálním albu pražských Status Praesent v celkovém součtu odehrává. Jen ten start mi přišel (byť intenzivní základní podstatě hudby kapely je přece jen bližší, než všechny jejich následující fórky a chytlavě uvolněné háčky) v optice minulé desky poměrně nudný.
Páté album pražských metal-coristů, nazvané „El CripleBro“ však přináší opět podobně volnomyšlenkářského křížence melodičnosti a tlaku. Status Praesent si umí se svými nápady hrát, dovedou včas a důmyslně odlehčit a netopí se (zpravidla) ve stereotypu. Na dvanácti novinkových skladbách (počítáno včetně již známého singlu „Summertime“) a dvou dosud nevydaných starších kousích se tak dočkáte nejen (hlavně) corového nářezu, ale i Mexikem vonící chytlavky, potemnělé pocitovky, uvolněně rockové atmosféry, ozvou se netradiční nástroje jako mandolína, violoncello a banjo.
Následující odstavec, odkazující na mnou vybrané největší pecky doporučuji tradičním příznivcům coru vynechat. Status Praesent na mně dělají daleko větší dojem, když alespoň lehce přestanou intenzivně tlačit na pilu a spíš si začnou odlehčeně hrát s atmosférou, třeba jako v titulní, téměř taneční „El CripleBro“, houpavě uhopsané „Ytvil“ s energicky zvrhlým finále či dramaticky napínavé „Black Nigga Bear“ s decentně smyslným příspěvkem ženského vokálu. A s čím mi kluci zamotali hlavu, to je pozitivně ulítlá a svérázně zpracovaná „Rocky Road to Brnochuan“, u které si marně lámu hlavu, od kterých folkáčů už mám někde v mozkové hmotě její otisk.
Pohřbili jsme macho metal a porodili kumite core…, tvrdí Statusové.
Předpokládám, že z tohoto prohlášení je zřejmé, o jak dramatický posun se v hudbě Status Praesent jedná :-). No, ať už jsou za posunovače nebo nikoliv, Status Praesent zůstávají divocí, barevní a zábavní. Takže v tom nejdůležitějším (totiž velmi pozitivním pocitu z jejich hudby) se žádná změna nekoná.
PS: chlapáci, pokud na limitovanou edici fyzických nosičů chystáte zase nějakou vychytanou piksličku, tak se hlásím (skoro všema deseti) nejmíň osmi ;-).
|
