Co asi tak Maxe Cavaleru vede k tomu, aby chrlil desky jako na běžícím pásu… Loni se přihlásil se svými Soulfly s albem „Enslaved“, letos je tu s další deskou „Savages“. Sestava kapely doznala nepatrné korekce, když bubeníka Davea Kinkadea nahradil Maxův syn Zyon (ano ten, jehož srdeční tep otevírá nezapomentulné album Sepultury „Chaos A.D.“), ovšem jinak vše zůstává při starém. Ono taky od Soulfly čekat nějaké stylové přemety, to by mohl leda tak blázen. Max už je prostě starý pardál a jak říká: uč starýho vola tahat…
Soulfly jsou prakticky stejná kapela jako loni, jako předloni, jako před deseti lety. Sice, možná vlivem společného projektu s bratrem Igorem Cavalera Conspiracy, přibývá thrashových motivů na úkor etnické hudby, takže všechno nakonec připomíná nejslavnější časy Sepultury, kdy ještě nakažena starým thrash/deathem bouřila na „Arise“ a „Chaos A.D.“. V podstatě „Savages“ jede v těch samých kolejích jako předchůdce „Enslaved“. Najdete tu podladěné kytary, chaotická sóla jako z dílny legendární dvojice Hannemann – King, je tu samozřejmě i animální Maxův řev.
Po instrumentální stránce je pochopitelně všechno v pořádku, bicí sice zní trochu utopeně, ale Zyon není takový tlučmistr jako jeho strýc Igor, takže na něm hudba Soulfly nestojí. Zdánlivě hudba Soulfly nestojí ani na hitech, přestože absence tak silného songu, jako byl „Gladiator“ z minulé desky, albu citelně chybí. Chvílemi to proto vypadá, jako kdyby Max točil všechno, co ho napadne.
Jistě jsou tu silné songy jako třeba „Master Of Savagery“, filmovou ale i etnickou hudbou načichlá „El Comegente“, šlapavá „Ayatollah Of Rock n´Rolla“, úvodní „Bloodsheed“ nebo zběsilá „Cannibal Holocaust“. Ovšem i z nich je jasně cítit, že plodné období, ať už ještě v Sepultuře, nebo na albech „Soulfly“, „Prophecy“ nebo „Dark Ages“ je už asi nenávratně pryč.
„Savages“ je jen další album do řady. Rozhodně se nejedná o žádné přelomové dílo a stoprocentně to není nejlepší deska, jakou kdy Max Cavalera vydal. Je to jen album, které nemá v sobě žádný moment překvapení, ale na druhou stranu se neposlouchá špatně. Jenže od někoho, kdo má za sebou tak slavnou minulost, by člověk asi čekal víc.
|
