Portugalským Vikingům (zvláštní spojení) Gwydion trvalo třináct let, než svoje válečnické umění vybrousili natolik, aby vyrazili na první albovou zteč. A jelikož jejich dvě předchozí bitvy nedopadly vůbec špatně, útočí do třetice s novinkou „Veteran“. Což pro příznivce severské folk-pohanštiny určitě není špatná zpráva. Obzvlášť při vědomí, že Gwydion nemají potřebu nějak radikálně měnit svůj styl (oproti předchozímu albu „Horn Triskelion“ jsou jen o chlup syrovější, méně zpěvnější a na o něco méně čitelnějším zvuku se zřejmě projevila i jejich nezávislost), inspirovaný u Vikingů (naturálních – Turisas - při srovnávání však pomiňme jejich poslední album, Ensiferum, i těch malinko umělých - Wolfchant …), takže dostanete slušnou porci energie, agrese, výpravnosti, syrové nespoutanosti, hrdinské pompy a potěší i fakt, že jejich koncepční příběh pevně drží pohromadě (a aby toho nebylo málo a Gwydion nemohli být nařčeni z plagiátorství, jsou v něm zahrnuty i odkazy na portugalskou historii a mýty).
Jednou z největších předností „Veterana“ je fakt, že Gwydion umí na svých nahrávkách skvěle zachytit tu správnou seversky domorodou atmosféru – jedno, jestli k tomu využívají majestátně znějící klávesy, surový řev, křehké ženské vokály, opilecké halekání či majestátností vonící sbory, vše zní naprosto přirozeně. Někdy svůj vířivě divoký kolotoč strhnou až do zdánlivé chaotičnosti, jindy vsadí na primitivní popěvek, ale ze všeho koukají melodie (byť takovou pecku, jakou byla „Mead Of Poetry“ se jim spáchat nepodařilo). Samozřejmě, že Gwydion svojí přslušnosti k folk-metalovým kapelám dosahují i za hostovské výpomoci lidových nástrojů.
„Veteran“ je maximálně ucelenou a kompaktní kolekcí, takže ať zkusíte jakoukoliv jednohubku, nesáhnete vedle, každá ze skladeb může fungovat jako dokonalý reprezentant současné formy Gwydion. Na mě osobně nejvíc zabírá barevná „Fighting To The End“, nenáročná bojovka, svou jednoduchostí (ať už jde o melodiku, nebo intenzivně skočný klávesový motiv) útočící na první signální, s úžasně uvolněnou šramlovou pasáží, výraznou snahou o výpravnost, koketující i s lehkou bombastičností (kouzelné ženské vokály).
Na mapě mají Gwydion k seveřanům zatraceně daleko, na poli hudebním (a hudebně-válečném) je klidně můžete zařadit do jednoho šiku. Podařený „Veteran“ je toho nejlepším důkazem.
|
