Zpěvák Jizzy Pearl je na losangeleské scéně známý jako falešná pětka. Svých patnáct minut slávy si prožil začátkem devadesátých let, když se svými domovskými Love/Hate vydal debutovou desku „Blackout In The Red Room“, na kterou navázali v roce 1992 dvojkou „Wasted In America“. Obě desky byly podařené a sklidili zasloužený úspěch. Jenže s celosvětovou změnou hudebního vkusu Love/Hate brzy skončili. I když jejich hudba nebyla nikdy čistě hairmetalová (s nepodstatnou součástí jakéhosi crossoverového šílenství), byli zařazeni do jednoho šiku s těmito kapelami a nekompromisně spláchnuti do hudebního záchoda.
Pearl jako jediný pak získal angažmá u dobrých kapel. Jenže ve špatnou dobu. Po konci Love/Hate zamířil ke slavnějším L.A. Guns, ovšem ti se zmítali v křečích a ani sám principál Tracii Guns tenkrát nevěděl kudy dál. Epizodka s L.A. Guns vyšuměla hned po společném albu „Shrinking Violet“ a Pearl dostal lano od ještě slavnějších – Ratt! Tady se zase musel vypořádat se stínem svého předchůdce, legendárního Stephena Pearcyho, jemuž bez studiového zářezu v Ratt později zase uvolnil místo. Docela smolař. Stejně tak vyšuměla epizodka s exbubeníkem Guns n´Roses Stevenem Adlerem v jeho Adler´s Appetite a proto Jizzy vydal svá dvě sólová alba. Bez výraznějšího úspěchu. Dnes to zkouší jako frontman další z někdejších legend – Quiet Riot. Než uvidíme, jak se popere s odkazem zemřelého Kevina DuBrowa, je tady jeho třetí sólovka „Crucified“.
Nejprve tohle měla být deska Love/Hate. Jenže Pearl narazil na vlnu nevole od svých bývalých kolegů, konkrétně kytaristy Jona E. Lovea a basisty Skida Rose. Ti byli dokonce odhodláni svůj spor o původní značku dotáhnout k soudu, jen aby svému někdejšími spoluhráči zamezili v jejím používání. Asi nevěda toho, že tohle jméno už dvacet let nemá prakticky žádný zvuk. Moudřejší ustoupí, řekl si Pearl a „Crucified“ vydává jen od svým jménem. Ono je to prakticky jedno, jestli to vyjde jako Love/Hate nebo jako Jizzy Pearl. Komerční majstrštyk nezaručí ani jedno.
Trochu je zklamáním, že „Crucified“ nabízí jen šest skladeb. Podle toho, kolik se vydalo na reklamní masírku (což je pro mě docela s podivem), by si deska rozhodně zasloužila být právoplatná a dlouhohrající. Ale čert tomu rozuměj, co se pánům honilo hlavou. Jisté je, že album je venku a že je místy až překvapivé. Tedy pro fanouška starých Love/Hate, pro někoho, kdo zná „Shrinking Violet“ od L.A. Guns už méně.
Úvodní „Hanging You Out To Dry“ je ještě úderným rock n´rollovým kouskem, ale už dvojka „Sunny Days“ dává ochutnat velkou příchuť alternativy devadesátých let, která je pak přítomna po celou stopáž alba. V první skladbě Pearl pěje přesně tak, jak jsme jej znali z načančaných prvních desek Love/Hate, od „Sunny Days“ už nasazuje svůj zemitější hlas, který je více kňouravý a mnohem méně rock n´rollový než by se od zpěváka tohoto kalibru dalo čekat.
Deska se nese spíše v pomalejších tempech. Ať už si vezmete nirvanovskou „You´re Making Me Nervous“ nebo závěrečnou, optimisticky znějící „Too Late“, už to není ten rock n´roll, který si člověk pamatuje od Love/Hate. Možná Pearl zvolil „Crucified“ jako takový ventil proti tomu, že už delší dobu musí zpívat skladby slavnějších kolegů. Proto žádné „S.E.X. Action“, „Lovin´ You´s A Dirty Job“ nebo „Cum On Feel The Noize“ nečekejte. Spíše hloubavější, akustičtější a mnohem alternativnější hudbu.
|
