Sleeper Effect je za a) psychologický jev, kdy se informace, jež je určitým způsobem znehodnocena (např. nedůvěryhodný zdroj), v paměti jedince stává stále přesvědčivější v důsledku toho, že zapomíná na její původ, za b) britská alternativně progresivní kapela, aktuálně vydávající svoje první épíčko, nazvané „The Hero Clone“. Správně jsou obě odpovědi a otázkou tak jen zůstává, který z těch efektů stojí za to prozkoumat důkladněji.
Patříte-li k přátelům britské kytarové scény a zároveň vám není cizí rozervanost grungeových kapel, asi nebudete s odpovědí váhat. Hudba Sleeper Effect je postavená na výrazných kytarách (tu značně hrubých, tu poklidně vyprávějících) a na svébytném vokálu křiklouna Adama, který se chvíli tváří jako ukňouraný bolestín, chvíli jako vokální exhibicionista a chvíli jako duševně rozpolcený a značně nakrknutý filozof. Podobné je to i s hudbou Sleeper Effect. Ta je chvíli jako dělaná pro poklidná (rocková) rádia (třeba mazlivě ospalá „Fortress“ s emotivním ocáskem), chvíli má tendence trhat veškeré pocity na cáry (i když se nemůžu zbavit pocitu, že zůstává jen u snahy a efekt se ne a ne dostavit) a znít značně nervózně a až kakofonicky („A City Burns“) a těžkopádně (zejména pak titulní „Naklonovaný hrdina“). Pětice skladeb, které jistý osten zajímavosti nepostrádají, ale důvod se k nim vracet postrádám, je pak doplněna jednou živou položkou z vystoupení kapely na Surface festivalu letos v únoru.
Pokud by tahle položka měla tím hlavním závažím, které rozhodne o úspěchu nebo neúspěchu „The Hero Clone“, dopadne to bledě. Utahaná, bezvýrazná, umělá nuda, kterou ani to drobné melodické poskočení, ani ta na odiv vystavená (a pro mě strašně těžko uvěřitelná) rozervanost nemá šanci zachránit, o to hůř, že jde o záznam z koncertu.
Hutný, zatěžkaný zvuk, sem tam nějaká ta melodie, alternativa, pocitově výrazné devadesátky. Pokud vás to oslovuje, přeju příjemnou zábavu, osobně mi přijde zajímavější případné šťourání se v psychologii.
|
