Kdo je Veronica Freeman jsme si tady řekli už před čtyřmi lety, kdy vyšla recenze na album „Dominion“ její kapely Benedictum. Deska mě nijak zvlášť neuchvátila, přišlo mi, že je tak nějak bez nápadu, bez šťávy, bez něčeho, co by mě nutilo pustit si ji znovu. Navíc zpěv Veronici mi tehdy přišel zbytečně a prvoplánově nasraný a k ní se absolutně nehodící. Benedictum existují dodnes (od roku 2011 vydali ještě jednu desku „Obey“), ovšem Veronica se rozhodla i pro paralelní dráhu sólové umělkyně.
Toto její rozhodnutí v podstatě dává smysl, protože pod sólovou zkratkou The V se prezentuje trochu odlišnější muzikou, než jakou hrají Benedictum. Veronica odhodila metalové okovy a směřuje spíše do hardrockových vod, kde to jejímu hlasu sluší mnohem více než v panterovsko-machineheadovském odéru. Její projev hned osciluje někde mezi Litou Ford, Doro Pesch a Janet Gardner z Vixen. Navíc Veronica si na desku přizvala několik hostů, kteří se dají počítat mezi hardrockové stálice, což z „Now Or Never“ dělá vcelku zajímavou událost ještě před poslechem.
Ovšem hned s úvodem alba to už tak slavné není. Z reprobeden se na vás totiž vyvalí naprosto tuctový hard rock, který opakuje jen stokrát omšelé klišé a výraznější, neotřelý nápad aby člověk pohledal. Vše dostupuje vrcholu v děsivé „L.O.V.E.“ s naprosto příšerným refrénem a v tu chvíli máte sto chutí s tímhle albem praštit a v životě si jej už nepustit.
A ona by to přesto byla škoda. S příchodem páté „Line In The Sand“ se situace prudce otočila k lepšímu. V podobě této skladby má totiž Veronica v zádech slušný hit, který její album nakopl směrem kupředu a hned z něho učinil mnohem příjemnější záležitost. Slušná je pak i skladba „Love Should Be To Blame“, kterou přispěl frontman Stryper Michael Sweet, který si na desce také zahrál na kytaru. Za velmi vydařené pak považuji i odpočinkovou „Starshine“ s vkusnými akustickými kytarami a zejména dva duety – „Kiss My Lips“ s dvorní vokalistkou kytarového mága Davida T. Chastaina Leather Leone a především sabbathovskou „King For A Day“, kde si pěvecké party s Veronicou rozdělil sám Tony Martin.
S hodnocením je to vcelku těžké, protože „Now Or Never“ je kolekcí nevyváženou. Na jedné straně album obsahuje skutečně výborné skladby v čele s „Line In The Sand“ a „King For A Day“, na druhé straně jej doslova zabíjejí kousky typu „L.O.V.E.“, které jsou odstrašujícím případem, jak špatně lze napsat rocková věc. Proto v konečném účtování se jedná o desku jen lehce nadprůměrnou.
|
