Kolem názvu Tank je zase docela rušno. Už dva roky totiž existují dvě formace toho jména. Jednu z nich vede (vede je vcelku zavádějící slovo, protože se jedná o one man band) kdysi ústřední postava této kapely a její frontman Algy Ward. Druhá z nich je parta, kde působí kytarový tandem Mick Tucker a Cliff Evans, který po Wardově boku zažil plodná osmdesátá léta. Před dvěma lety se stalo, že obě kapely vydaly takřka naráz svá alba. Wardův Tank „Breath Of The Pit“ a Evansova a Tuckerova parta (tehdy v čele s někdejším vokalistou Rainbow Doogie Whitem) desku „War Nation“. A teď se situace skoro na chlup stejně opakuje. Tank, ten Tuckerův a Evansův, přichází s novinkou „Valley Of Tears“ a Ward nemarnil čas a ohlásil, že má připravené album „Sturmpanzer“.
U Tank je to ale jiné, než to bývá u jiných kapel, které se rozštěpily a jejich členové užívají stejného jména (teď mě napadá třeba Ratt, Great White nebo v minulosti L.A. Guns). Tady každý Tank zní jinak a nežije pouze z minulosti. Wardův Tank je prostě ten klasický, jak je znám z osmdesátých let (vždyť Ward tuhle kapelu také založil a stylově definoval) a ten druhý, zde právě recenzovaný, toho naopak s původním vyzněním Tanku, které se blížilo spíše Motörhead a mělo silné punkové kořeny, moc společného nemá. V případě Tuckerovy a Evasovy party se jedná sice o klasický metal, který však má kořeny spíše v hard rocku než v punku a je poučen americkou pop metalovou scénou a stadionovými kapelami osmdesátých let.
Jestliže na minulém albu zpíval Doogie White, tentokrát už je tomu jinak. White totiž uposlechl vábení kytarové legendy Michaela Schenkera a posílil jeho projekt Michael Schenker´s Temple Of Rock. Ze sestavy vypadl i basista Chris Dale, kterého si někdo může pamatovat z alternativně znějícího alba „Skunkworks“ Bruce Dickinsona a nakonec členem Tank už není ani někdejší bubeník Helloween Mark Cross. Parta, kterou na této desce Evans s Tuckerem představují, je tedy naprosto odlišná od té, která jako Tank působila v minulých letech. Post basisty obsadil člen Blind Guardian Barend Courbois, na bubenickou stoličku usedl někdejší hráč Sodom Bobby Schottkowski a post zpěváka získal bývalý frontman Dragonforce ZP Threat. Čili z Tank je takřka superskupina.
Superskupina, vytvářející výbornou heavymetalovou partu, která ovšem s duchem původních Tank má společné jen to logo na obalu desky. Samozřejmě riffy obou kytaristů jsou poznatelné, mají specifický zvuk, ale ten duch tam prostě není. Proto se můžete na „Valley Of Tears“ dívat ze dvou úhlů pohledu. Můžete ji šmahem zavrhnout jako dílo Tank, které vůbec dílem Tank není, nebo jí dáte šanci a pak dostanete slušnou heavymetalovou nahrávku, která působí jasným profesionálním, ale přece jen trochu odlidštěným dojmem.
„Valley Of Tears“ je opět silně ukotvena v osmdesátých letech, stejně jako její předchůdci „War Machine“ a „War Nation“, ovšem je trochu více hardrocková, což je paradoxní, když si uvědomíme, že White je kovaný hardrockový pěvec a ZP Threat svou minulost trávil zejména v powermetalových vodách. Novinka opět obsahuje několik silných skladeb, z nichž vyčnívá nejvíce úvodní trojka „War Dance“, titulní „Valley Of Tears“ a zejména pak totální stadionová hitovka „Eye Of A Hurricane“. Staromilce pak potěší rychlopalná „World On Fire“, o zbytek desky je velmi dobře odehraná rutina, ktera dřív nebo později může začít trochu nudit.
Novinka Tank ale splňuje kritéria pro kvalitní heavymetalovou nahrávku. Nijak objevnou, nijak novátorskou, určenou spíše starým metalovým fanouškům, kteří ještě sem tam vytáhnou ze skříně svou starou džísku s nášivkami, ve které už chodili pařit na koncerty v roce 1985. Tehdy by „Valley Of Tears“ byla vcelku bomba, i když takovým ikonám jako „Powerslave“ nebo „Defenders Of The Faith“ by konkurovat nemohla ani tenkrát. Dnes je to deska, která stojí za poslech, ale za archivaci asi ne.
|
