Ten název je samozřejmě totálně zavádějící, protože Eagles Of Death Metal jsou všechno možné, jen ne deathmetalovou kapelou. Zasvěcení ví, o čem mluvím, protože za dobu své existence se Eagles Of Death Metal v určitých kruzích stali kultovním pojmem, a to nejen proto, že jeden ze svou stálých členů je Josh Home z Queens Of The Stone Age. U nás v Čechách sice tahle parta nemá zrovna silné fanouškovské zázemí, ovšem asi nikomu neunikla ve své době kontroverze, kdy Eagles Of Death Metal jeli jako předskokani Guns n´Roses (ještě před vydáním „Chinese Democracy“) a byli fanoušky hlavních hvězd vypískáni, aby je pak přímo z pódia Axl Rose nazval Pigeons Of Shit Metal.
Eagles Of Death Metal nějaký čas mlčeli, jejich poslední deska „Heart On“ vyšla v roce 2008 a v mezičase vydal frontman Jesse Hughes dvě sólovky pod pseudonymem Boots Electric. V podstatě se dá říct, že comeback Eagles Of Death Metal je skoro až nečekaný, protože přichází znenadání, bez předchozího humbuku, na který se tahle kapela v minulosti specializovala. Jenže u Eagles Of Death Metal nikdy nechodilo nic normálně. Všechno bylo vždy postavené na hlavu, poťouchlé a maximálně srandovní. A srandovní je i novinka „Zipper Down“. Vlastně už od prvního pohledu na obal.
Tahle kapela postavila svou kariéru nejen na kníru Jesseho Hughese, o kterém sám protagonista tvrdil, že je to „nejvíc sexy knírek rock n´rollu“, ale i na dobře zahraném retru, které posluchače zavede až někam na přelom šedesátých a sedmdesátých let, ke kapelám typu MC5, The Stooges nebo Hawkwind. Stejná je i „Zipper Down“. Dá se říct, že novinka začíná tam, kde končila minulá deska. Přestože by se zdálo, že u Eagles Of Death Metal nemá hudba hranice, všechno jede podle stanovených pravidel. Tu se objeví stařičký stonesovský rock n´roll, šmrclý trochou Hanoi Rocks, jako v pilotním singlu a zároveň úvodní věci „Complexity“ či v následující „Silverlake (K.S.O.F.M.).
Moderního tu není opravdu vůbec nic, ale ruku na srdce, vadí to někomu? Hledal by tu někdo něco jiného než zábavný rokec, který má mizerný zvuk, sem tam falešný tón ve zpěvu, sem tam křivější kytarové sólo,
rokec, který dokáže řádně zprasit hitovku „Save A Prayer“ od popových Duran Duran a dát jí ksicht nadrátoveného Iggyho Popa, aby vedle toho umístil příšerně naspídovanou punkovou jízdu „Got A Woman (Slight Return)“?.
Abych řekl pravdu, jsou mi Eagles Of Death Metal, přestože by se dali zařadit také do škatulky comedy rocku, mnohem milejší, než úchylní Steel Panther nebo dokonce The Darkness. I když opakovaný vtip ve většině případů přestává býti vtipem, tady je to ještě zkousnutelné a i dobře poslouchatelné.
|
