O tom, že byl Dave Gahan vždycky největším rockerem v řadách Depeche Mode, nesvědčí jen jeho dlouhé vlasy z období alba „Songs Of Faith And Devotion“, ale hlavně účast na řadě projektů, kteří se dají označit jako striktně rockové. Jedním z nich je také Soulsavers (někdy označován jako The Soulsavers Soundsystem). Toto dvoučlenné uskupení producentů a multiinstrumentalistů Riche Martina a Iana Glovera ze severní Anglie sice není hardrockové burácející těleso, jejich tvorba se spíše kloní k alternativnímu rocku, který hudebníci zdatně kloubí s blues rockem, ale i silnými gospelovými melodiemi a samozřejmě i s elektronikou.
Původně s nimi zpíval Mark Lanegan, druhdy uznávaný lídr průkopníků grunge Screaming Trees, ovšem před šesti lety jej u mikrofonu vystřídal právě Gahan. To je pochopitelně zpěvák jako hrom, což musí uznat i ti, kterým takové věci jako „Black Celebration“, „Strangelove“ nebo „Personal Jesus“ nejdou pod vousy. Ne náhodou se Gahan pravidelně umisťuje v soutěžích o nejlepší zpěváky všech dob a určitě ne na žádných zanedbatelných místech druhé stovky. A zároveň lze říct, že bez jeho hlasu by byl génius Martina Gorea Depeche Mode vcelku málo platný. Pochopitelně tento vklad naléhavosti svého hlasu Gahan využívá zdatně i u Soulsavers.
Dá se říct, že Soulsavers zkousnou bez problémů jak fanoušci Depeche Mode, tak i rockověji založení posluchači, přestože ty slavné rozepře z osmdesátých let, kdy se fanoušci vymezovali buď na depešáky nebo metalisty, jsou už dávno minulostí a dnes by působily přinejmenším směšně. Soulsavers. Vlastně oni už i Depeche Mode od devadesátých let směřovali k rockovějšímu podání, tím ovšem nelze říct, že by Dave Gahan & Soulsavers zněli jako Depeche Mode. To ne. Mezi oběma partami je veliký rozdíl, který se může stírat jen Gahanovým hlasem.
Deska „Angels & Ghosts” sice startuje podobně, jako kdysi depešácká deska “Songs Of Faith And Devotion” ve skladbě “I Feel You”, tedy zmasakrovaným elektronicko-kytarovým zvukem, ovšem pak už úvodní skladba “Shine” žije svým životem. První, co zaujme, je gospelová nálada, namíchaná do zatěžkaného blues rocku, kde Gahanův baryton podporují vrstvené vícehlasé vokály, které skladbě dávají pocit majestátnosti. Ten je pro tohle album velmi důležitý, protože se o něj opírají i některé další skladby, jako gradující “You Owe Me” (opět velice důležité jsou zde gospelové sbory), jasně hitová “All Of This And Nothing” nebo zatěžkaná závěrečná balada “My Sun” vrcholící v souboji kytar, smyčců a hammondek.
Nutno říct, že tohle není deska na první poslech. Je třeba s ní mít trpělivost, protože na poprvé může být nudná, šedivá a utahaná. Jenže v příštích momentech roste, otvírá se, zbytňuje a vybarvuje. I když jsou na ní zajímavé aranžerské vychytávky a zajímavé muzikantské výkony, nebýt jímavého hlasu Davea Gahana, byla by to jen lehce nadprůměrná záležitost evokující, melancholičtější chvíle The Doors. Takhle je to deska, která minimálně za několik poslechů stojí.
|
