Glenn Danzig v současnosti rozhodně není příkladem pilného umělce. Přestávky mezi studiovými alby jsou v průměru pět let, navíc letos tento bývalý předák kultovních horrorpunkerů The Misfits přichází s albem, kde nenajdete ani jednu novou autorskou věc. Sice v tisku v poslední době tvrdil, že své nové album vydá už příští rok, ale čerta tomu můžete věřit. I když je pravda, že postavení na scéně už Danzig dosáhl (zejména zásluhou svých prvních sólových alb), kariéru je třeba neustále přiživovat, protože na jeho jméno už tak trochu padá prach.
Pryč jsou doby, kdy udivoval parádními klipy, jako například „Mother“, nebo kdy své příznivce šokoval elektronickým albem „5: Blackacidevil“. Danzig, vlastním jménem Glenn Allen Anzalone, letos oslavil šedesátku a už je umělcem vcelku konzervativním, který v rukávu už má jen velmi málo překvapení. A nepřekvapivě zní také aktuální album „Skeletons“, kde se Danzig opět spojil se svým (v posledních letech) nerozlučným parťákem Tommym Victorem, který si odskočil od nahrávání novinky svých domovských Prong. Právě Victorova kytara je velkým pozitivem nové desky, protože skladbám dodává charakteristickou práskavost.
Bohužel s provedením některých skladeb je to už horší, přestože se startuje skvěle s údernou „Devil´s Angels“, kterou má v originále na svědomí Davie Allan And The Arrows. Danzig zde nešetří energií a skladba skutečně desku otevírá ve velkém stylu. Jenže už v druhé „Satan (From Satan´s Sadists) začne padat řetěz a zdá se, že nefunguje mezi hudebníky ta správná chemie. Elvisova „Let Yourself Go“ je na tom, díky Victorově nabroušené kytaře, lépe a Danzig překvapí, když skladbu pojme ve stylu The Misfits. Ten připunkovatělý výraz ale nesedí „N.I.B.“, slavné to klasice od Black Sabbath, která ztratila tajemnou atmosféru originálu.
Moc se nepovedla ani „Lord Of The Thighs“ od Aerosmith, ovšem Danzig si posléze reputaci vylepšil s výtečnou „Action Woman“, která pochází od amerických garážových rockerů konce šedesátých let The Litter. Zde mu jeho starý punkový výraz sedí, rozostřené kytary rovněž dotváří atmosféru. Učiněná katastrofa ale přichází s „Rough Boy“ od ZZ Top, na které se pánové podepsali až běda. Jistě, lze pochopit, že Danzig chtěl natočit garážovou desku, ale zmasakrovat krásné kytarové vyhrávky z originálu, to už chce hodně kuráže. Tady jednoznačně palec dolů. „With A Girl Like You“ od praotců punku, britských The Troggs, se už podařila mnohem lépe, stejně jako „Find Somebody“ od The Rascalls a kupodivu i klavírní „Crying In The Rain“ od The Everly Brothers má v Danzigově neurvalém podání křehkou atmosféru.
Na albu je znát, že Glennovi mnohem více sedí skladby, které mají punkové nebo garážové kořeny. S hardrockovou klasikou si už poradil mnohem hůř. Právě za ní je výsledné hodnocení nižší než původně zamýšlené. Něco na desce funguje, něco ne. Tak nějak napůl…
|
