Zdá se, že Tommy Victor odstavil všechny své boční aktivity na vedlejší kolej a věnuje se skoro výhradně Prong. Jistě, stále je členem kapely Glenna Danziga, ale tam je činnost celé party spíše sporadická a z Jourgensenových Ministry odešel už v roce 2012. Od té doby jsou Prong jako pokropeni živou vodou a posíleni novými členy vydávají od té doby už třetí studiovou desku (když nepočítáme loňskou sbírku coververzí „Songs From The Black Hole“). Radost ze společného hraní je umocněna tím, že se jedná o skutečně vysoce kvalitní nahrávky, na nichž sice už Prong nedemonstrují převratné postupy a téměř zanechali experimentů, ovšem přinášejí materiál, který ani v nejmenší nezasahuje do průměru.
Svůj boom si Victor s Prong zažil v polovině devadesátých let. Doba tehdy přála novátorům a Victor jím byl. Od původního hardcore thrashe prvních dvou desek „Force Fed“ a „Beg To Differ“ se na počátku devadesátých let přiklonil k panterovskému vyznění a tím si zajistil pozornost médií i fanoušků, kteří po odeznění hair metalu a grunge byli lační po něčem novém. Prong to nabízeli a jejich deska „Cleasing“ byla úchvatnou směsicí groove metalu, thrashe a industriálního lomozu. Úspěch se dostavil záhy a Prong se rázem zařadili po bok nových metalových hvězd, jako byla už zmíněná Pantera, Machine Head či Fear Factory. Vrcholnou formu potvrdilo následující album „Rude Awakening“, jenže následný pád na hubu a až příliš razantní ústup z vydobytých pozic, kdy Victora opustili všichni spoluhráči, vedl takřka až ke konci kapely.
Od roku 2012 je ale všechno jinak a Prong stojí na scéně pevněji než kdy předtím. Věrni svému stylu, semknuti a plni nápadů. Novinka „X (No Absolutes)“ je totiž přesně taková. Je tvrdá, plná hladových thrashujících riffů, má zdrcující groove a má také, světe, div se, hitové ambice. To je u desky, která vychází na oslavu třicátého výročí od založení kapely, největší pozitivum. Dění není podřízeno tvrdosti, přestože kytary místy až nelidsky řežou, ale vše stojí na dobré konstrukci té které písničky. Victor je totiž, jak se zdá, ve velmi silné, skoro by se dalo říci až životní, skladatelské kondici a kdyby člověk neměl na paměti dvojici skvostů „Cleasing“ a „Rude Awakening“, řekl by, že Prong právě prožívají svůj vrchol.
„X (No Absolutes)“ je deska tvrdá, přetvrdá. Ovšem je to vyrovnaná kolekce dvanácti silných skladeb a je úplně jedno, že kapela poletuje mezi žánry jako dravec, slídící po kořisti. Začátek alba je samozřejmě našlápnutější, protože úvodní „Ultimate Authrotity“ ženou dopředu panterovsky sekané riffy, které posluchače vrací do poloviny devadesátých let, aby následující thrashová řežba „Sense Of Ease“ připomněla nejen kalifornské zabijáky Slayer, ale kupodivu i tuzemský Debustrol (nic ve zlém…). Variabilnější se ale deska stává s příchodem (skoro)titulní „No Absolutes“, kde překvapí klasické heavymetalové vyhrávky v sólových partech, které jako kdyby vypadly z repertoáru Iron Maiden.
Nečekaně pak působí i balada „Belief System“, kterou Victor rozjíždí sám, jen s akustickou kytarou, aby se pak pokračovalo někam směrem ke gotice, takže to vypadá, že působení u Danziga má skutečně své následky. Ovšem největší překvapení se skrývá pod názvem „Ice Runs Through My Veins“, které začíná tak trochu jako Red Hot Chili Peppers (ne, to není sranda…) s bzučící basou a míří opět ke gotice a na industriálních podkladech až někam k noise rocku.
Z toho všeho je vidno, že „X (No Absolutes)“ je pestrá kolekce. I když už není tak revoluční, jako zmíněná díla z devadesátých let, je o to vyspělejší, protože hlavní protagonista se během třiceti let své kariéry skutečně vyprofiloval ve všestranného umělce, kterého by vedle skoro nečinného Danziga a stále zbědovanějšího Jourgensena byla škoda. Nová deska Prong se dá označit jako ta, jak by asi mělo vypadat dílo stěžejní party moderního metalu devadesátých let.
|
