Osud téhle kapely je velmi smutný. Přitom, když se v roce 2012 dávala dohromady jako pocta Ronniemu Jamesi Diovi, vypadalo to velice slibně. Jenže už o rok později lékaři našli rakovinu kytaristovi Vivianu Campbellovi, který snad svůj boj se zákeřnou nemocí vyhrál. Loni kapelu, která právě pracovala na debutové desce „Heavy Crown“, opustil klávesista Claude Schnell a začátkem letošního roku podlehl rakovině basista Jimmy Bain. Proto je také ve hvězdách, zda vůbec bude mít album „Heavy Crown“ v budoucnu nějakého pokračovatele nebo ne. Původní trojice, čili kytarista Campbell, bubeník Vinny Appice a zpěvák Andrew Freeman (v minulosti spolupracoval například s Lynch Mob, The Offspring nebo Hurricane) sice prohlásila, že stále zůstává spolu, jenže takových řečí už bylo…
Kapela se Last In Line nejmenuje náhodou. Název si dala samozřejmě podle legendárního alba od Dio, na kterém se právě tito muzikanti (pochopitelně s výjimkou Freemana) podíleli. Přestože tato sestava tehdy v osmdesátých letech nevydržela dlouho, jelikož Campbell odešel do Whitesnake a posléze k Def Leppard, touha tvořit společně hudbu je držela i do nedávných dnů. A když už se kapela pojmenuje podle jednoho z milníků rockové historie, je nasnadě, jakým směrem se bude asi ubírat její další tvorba. Tady nelze čekat žádné stylové přemety, úlety a experimenty. Tady se musí ctít pravidla hry. Taková, která nalajnoval před dávnými věky malý velký Elf.
Srovnání s klasickými deskami Dio samozřejmě budou padat, ovšem to je značně nefér. Dio byl nejen jedinečný zpěvák, jehož charismatu Freeman pochopitelně nedosahuje, ale také plodný autor, který byl právě v období desek „Holy Diver“, „The Last In Line“ a „Sacred Heart“ na svém uměleckém vrcholu. V porovnání s těmito skvosty zní „Heavy Crown“ obyčejněji, šablonovitěji a bez skutečně hvězdných momentů, kdy byste si řekli: „tak tohle je tedy pecka…“. Proto se nabízí paralela s nedávno vydaným albem kapely Resurrection Kings, kde také hraje Vinny Appice a kam si za svého spoluhráče vybral dalšího někdejšího kytaristu z Dio Craiga Goldyho.
„Heavy Crown“ nabízí profesionálně odvedenou hardrockovou práci. Ovšem bez Diova tvůrčího génia, bez přidané hodnoty, kterou nabízel jeho jedinečný hlas. Songwritting je jasný, daný už předem, vše je zahrané s přehledem, ale přece jen to sklouzává k rutině. Skladby jako „Starmaker“, „I Am Revolution“ nebo především titulní „Heavy Crown“ jsou silnými hardrockovými kousky, ovšem bez jakéhokoliv momentu překvapení. Všechno je to každým coulem profesionální, ovšem tak trochu studené.
Aby nedošlo k omylu, „Heavy Crown“ je dobrá deska. Ani to nejde, aby nebyla. Jenže není na ní nic, co by z ní udělalo desku přelomovou. Takovou, která bude citována i za třicet let, jako je tomu u díla, podle kterého si kapela dala jméno. Možná si rockoví historici na „Heavy Crown“ vzpomenou v souvislosti s tím, že Vivian Campbell po letech konečně pořádně říznul do strun, což je mu u Def Leppard zapovězeno…
|
