Ano, je čas (i důvod) vzpomínat. Už když se v poslední čtvrtině loňského roku chýlila ke konci osmiletá práce na druhém albu popradských progresivců Nympha, začínalo hrozit, že po odchodu klávesandy Terezy Kočišové (v průběhu nahrávání) a kytaristy Kristiána Psotky (krátce před dokončením alba) je další cesta Nymphy poněkud ve hvězdách. Dnes, kdy Nympha již nefunguje, je jasné, že album „Time For Memories“ je (nejen svým výstižným názvem) určitým epitafem kapely. Epitafem natolik osobitým, že by byla škoda jej nechat zapadnout prachem bez nějaké zmínky.
„Time For Memories“, jako typický zástupce progresivního rocku, je deskou určenou pro ty, kteří dávají přednost propracovaným detailům před chytlavostí. Čistý a přehledný zvuk dává ideální příležitost prozkoumávat instrumentálně technickou hravost jednotlivých nástrojů, a co překvapí asi nejvíc, je do popředí vytažená basa, díky které má „Time For Memories“ velice sytý a příjemně ubrumlaný sound, stejně tak jako fakt, že velice hravé a pestré bicí i poetické klávesy si v rámci strhávání hlavní pozornosti nijak nezadají (a to průběžně po celou dobu) se sólovou kytarou. Nympha se nebojí náladových zvratů a proměn a nectí zaužívanou tradici progresivců, neboť své kompozice zbytečně nenatahuje, což je velmi ku prospěchu věci. Občas totiž sáhne po nepříliš složitém motivu, který vysává až do morku kosti a úplnému vyčerpání těchto hlavních motivů zabraňuje právě detailním propracováním. Silné rozmanitosti Nympha dosahuje i díky barevným vokálům. Hlasivky Karolíny Martonové jsou kouzelně křehké, emotivní a nejen v etnicky zabarvených kouscích velmi snadno uvěřitelné, veškeré mužské party (a bavíme se o blackovém skřípotu, čistém zpěvu i chropotu) má na starosti Marek Padaras. Součtem všech výše uvedených elementů je pak silně atmosférické, převážně potemnělé (a zase platí, že kontrastní projasněné pasáže náladu alba nijak nenaruší) album, neztrácející tah při klidnějším rozjímání ani v hrubších polohách. Album, které (vcelku pochopitelně) nesází na prvoplánovou přitažlivost, tudíž nemá ambice znít jakkoliv hitově, přesto jeho (převážně melancholické) melodie (alespoň některé) mají tendence se pomalu a jistě do závitů prokousat.
„Time For Memories“ je svým způsobem poměrně introvertní záležitost. Má sice svojí intenzitu, ale nemá ambice, sílu ani potenciál strhnout masy, nemá potřebu se nějak prvoplánově odhalovat. Její síla je v náladovosti, které si musí sednout s tím správným posluchačským rozpoložením.
|
