Existuje propojení punku a blues? V sedmdesátých letech, v době kdy se revoltovalo proti režimu a běsnila Anarchie ve Spojeném království, by si asi leckdo při této myšlence ťukal na čelo. Jenže ono to propojení tam je, a dost silné. Že se to tehdy neukazovalo, neznamená, že tam už tenkrát nebylo. Jenže jak tehdejší pankáči stárnou, odhalují své kořeny, je z jejich tvorby blues a dokonce i pijácké country slyšet stále silněji. To je případ i Darrella Batha, který se už mezi tu starou elitu může řadit. Nejen svým věkem a nadhledem, ale i z pozice člověka, který dnes stojí v čele The Vibrators, kde vystřídal nehrajícího kapitána Knoxe.
The Vibrators jsou pochopitelně legenda už dávno, přestože, ač začínali také v tom magickém roce 1976, nikdy se jim nepovedlo dosáhnout stejného významu a vlivu jako měli Sex Pistols nebo The Clash. Jenže přispěli také svou troškou do mlýna a Bath, přestože není zakládající člen, byl u toho. Kromě The Vibrators byl také pár let členem spřízněných UK Subs a dokonce přispěl na album „More Undercharted Heights Of Disgrace“ (1993) glampunkových Dogs D´Amour. Prostě je to člověk, který už toho nahrál a celkově i zažil hodně. Činný je i na sólové dráze, přestože „Roll Up“ je jeho teprve druhá sólová deska.
Bathovi je očividně na té sólové dráze dobře, protože se nemusí držet žádných pravidel, že pankáč je prostě ožralé hovado, co hraje křivá kytarová sóla a falešně zpívá. Bath je sám sebou a je to především písničkář. V jistých chvílích rozhodně bude evokovat Johnnyho Thunderse na sólové dráze, kdy tento vydal zadumané album „So Alone“, jindy připomene zmíněné Dogs D´Amour, místy i své domovské The Vibrators. Přestože to vypadá, že se nejlépe cítí sám s akustickou kytarou, dokáže ještě hrábnout do strun jako v úvodní dvojici skladeb „Dancin´ With The Devil´s Goombah“ a „It´s In The Music“, kde to zaskřípe vlivy Rolling Stones, ale i starých bluesmanů. Na country vlnu se Bath pak zase naladí v „Dirty Rocky Road“, aby vše korunoval stařičkým blues v „Slimline Jim“.
Vrcholem této jeho nové kolekce zůstává sedmiminutová „Eye For An Eye“, což není nic jiného než barové blues, ovšem hrané s takovou noblesou a životním nadhledem, že nejde jejímu kouzlu nepodlehnout, což ještě Bath umocní v poslední skladbě kolekce „Man/Monkey“, kde posluchače dokáže zaujmout výbornou melodickou linkou na foukací harmoniku.
„Roll Up“ tak ukazuje jeho pravou tvář, kde je místo jak pro punk, tak pro blues a dokonce i country. Tahle deska by se mohla dávat za příklad alba, které jde od srdce. Je to velice upřímná záležitost, kterou její protagonista může zahrát s celou kapelou nebo jen sám s kytarou za stolem v hospodě. Pořád tam ta síla a autentičnost bude.
|
