Druhé album italské kapely Hypersonic se snaží být velké. Nejen svojí sedmdesátiminutovou délkou, ale především v textech, které řeší nejpichlavější otázky lidské existence. To je sice hezká snaha, obávám se však, že přichází trochu vniveč, a to díky hudebnímu doprovodu, který i přes využití bohatých, většinou symfonických aranžmá, případně několika pěveckých hrdel, včetně maestra z největších, Michele Luppiho, nedisponuje potřebným drajvem. Vinu přitom nelze hledat pouze ve zvukové produkci, která je oproštěna od metalové údernosti a je víceméně „radio-friendly“, na čemž nakonec není nic špatného.
Problémem je spíše symfonický element, jenž se točí ve stále stejných vzorcích, aniž by vytvářel dostatečně atraktivní motivy. Náznaky působivé gradace jsou ojedinělé a nemají dlouhého trvání (např. sóla v „As An Angel“ a "Blind Sins"), smíšené pocity mám i z hlasu pěvy jménem Alessia Rapisarda, která není v žádném případě špatná, nicméně u ní postrádám emotivní přenos, na nějž by se dalo vnitřně napojit. Proto vítám časté duety, ať už prostřednictvím zmíněného Luppiho, dalšího hosta Tommy „ReinXeed“ Johanssona, nebo druhého zpěváka a zároveň bicmena kapely, Salva Grassa. Jinou věcí je, že málokterá z nových skladeb dokáže zaujmout na vyšší, nežli průměrné úrovni. Několik výjimek se ale přece jenom najde.
Po nijakém úvodu alba, do nějž spadá i „Luppiho“ song "The First Sound Of Life", se výraznější nápaditosti dočkáme teprve ve čtvrté v kompozici „As An Angel“, v níž fungují agilní klávesy nebo elektronické efekty, se kterými ostatně Italové operují často a většinou úspěšně. Ještě lépe se poslouchá následné duo "Blind Sins" a "Living In The Night" (s Tommy Johanssonem), potažmo slušně zrychlovaný kus "Life´n Death", největší zábavu však můžeme očekávat až na samotném chvostu díla. Předposlední štych „Prayer In The Dark“ rozpohybuje dynamická rytmika (s opět funkční elektronikou), poctivý hudební tah, ale i mluvená vsuvka s melodramatickým odstínem. Na podobně chytlavé vlně jede také opus „The Meaning Of…(Existence)“, který svojí strukturu proloží např. akustickými vyhrávkami. Výsledné pocity z druhého alba Italů tedy nakonec nejsou vyloženě špatné, nicméně kdyby absentovaly některé slabší písně, čímž by se zároveň zkrátila nepěkně dlouhá hrací doba desky, mohlo být ještě daleko lépe.
|
