Loňský comeback ústřední kytarové dvojice kultovních Mercyful Fate, tedy pánů Hanka Shermanna a Michaela Dennera, a následné velice slušné EP „Satan s Tomb“ příznivce těchto legendárních Dánů patřičně nabudilo. Na čtyřskladbovém EP zaujal i hlas amerického vokalisty Seana Pecka od heavymetalistů Cage a Death Dealer. Ten sice nemůže nikdy plně nahradit Kinga Diamonda (to snad ani po něm nikdo nežádá), ovšem je natolik zkušeným a talentovaným pěvcem, že se směle může postavit vedle těchto veličin. EP nabídlo vysoce kvalitní materiál, který jasně odkazoval na Mercyful Fate, sám Peck se ve vokálních pasážích notně vyřádil a především se znovu povedlo nastolit atmosféru, která se blížila klasickým dílům „Melissa“ a „Don t Break The Oath“.
Ta je ovšem s plnohodnotným debutem „Masters Of Evil“ pryč a s ní zmizela i spojnice s minulostí. S Mercyful Fate, ale i s loňským debutovým EP. Tam, kde to loni vypadalo, že se kapela teprve rozkoukává, letos tyto okamžiky působí jako jejich nejvyšší meta. Posluchač si potom jen těžko může vysvětlit velice toporný začátek v podobě „Angel s Blood“, kde kapela zní víc než jako přímý pokračovatel Mercyful Fate spíš jako Judas Priest z období desek „Jugulator“ a „Demolition“ a to navíc ještě ve chvílích, kdy od nich odlétala můza. Ač se pětice snaží s následující „Son Of Satan“ seč může, i přes notně okultní úvod skladby se nedaří posluchače vtáhnout do děje. Ještě ke všemu Peck ve svých artistických hlasových výkonech polevil a i když stále ukazuje, že je velmi schopný vokalista, zdá se, že loni byl přece jen o úroveň výše.
Není to, tak že by od loňska kapela zapomněla hrát nebo neuměla napsat alespoň dobrou skladbu, ale zážitek z poslechu celé desky je hodně rozpačitý. Oproti „Satan s Tomb“ navíc působí „Masters Of Evil“ jaksi nedotaženě a má naprosto otřesnou produkci, která podkopává jakékoliv snažení a nemůže posluchače navnadit na to, co přijde s další skladbou. Ani po skladatelské stránce to není tak slavné. Jakoby se kytaristé vyčerpali s loňskou čtyřskladbovou kolekcí, kam umístili své nejlepší skladby a s debutem jen vymetali šuplíky. Že to zní jako přitažené za vlasy? Lepší příměr snad ani neexistuje.
Jak jinak si vysvětlit naprostou skladatelskou impotenci ve skladbách jako „Baroness“, „Pentagram And The Cross“ nebo ve zmíněném otvíráku „Angel s Blood“, kde kapela působí, jako kdyby se stále chtěla vymotat ze začarovaného kruhu, jenže ono to nejde a nejde? Proto pak lepší skladby z celé kolekce (pro příklad „Son Of Satan“, titulní „Masters Of Evil“ nebo „Escape From Hell“) jsou osvěžujícím výtryskem energie, jenže co je to platné, když na tak silnou věc, jako byla „New Gods“ z loňského EP žádná z nich prostě nemá ani omylem.
Nejhorší na celém albu je, že přináší veliké zklamání. Po comebacku se čekalo asi mnohé, ovšem „Masters Of Evil“ prostě očekávání nesplnila. Šance na reparát tu sice ještě je, ale situace a výchozí pozice bude mnohem těžší. A i když se novinková kolekce může jevit jako lehce nadprůměrná, právě kvůli kvalitativnímu sešupu oproti loňskému EP nemůže dostat známku lepší, než tu zoufale průměrnou. Tak totiž taky působí.
|
