Dan Reed Network? To jsou ozvěny hlubokých osmdesátých let, kdy kritici jejich hudbu charakterizovali jako směs raných Bon Jovi a Prince. Tahle parta hrála svůj hard rock, který byl poučen AOR a odpíchnut od funkového základu. Tím, stejně jako svým multirasovým obsazením, si kapela získala pozornost médií a obě jejich desky, bezejmenný debut z roku 1988 a o rok mladší „Slam“, si své fanoušky našly, přestože se v souvislosti s nimi nikdy nedalo mluvit o nějakých zlatých a platinových prodejích. Oběma deskám ale nelze upřít kvalitní věci, které jsou ještě dnes poslouchatelné. Dan Reed Network ale dlouho nepřežili, neúspěch třetí desky „The Heat“ z roku 1991 (vřelému přijetí se albu dostalo jen v Anglii) je otočil do protisměru a brzy přišel i rozpad, který se dvěma přestávkami trval až do loňského roku.
V mezičase sice přišel frontman Dan Reed s několika sólovkami, ale na novou desku jeho party by si nevsadil snad ani ten nejbláznivější hazardér. Jenže comeback na pódia se povedl a teď bylo třeba jej potvrdit i na studiové bázi. Stalo se a novinka „Fight Another Day“ je na světě. První práce po pětadvaceti letech a spolu s ní je zpátky nejen název Dan Reed Network, ale především ta pozoruhodná kombinace hardrockových a funky vlivů, které navíc svým charismatickým (skoro až záhadným) projevem podporoval sám frontman.
O „Fight Another Day“ se tak dá říct, že důstojně navazuje na před lety přetrženou nit. Rázem totiž vyskočí vzpomínky zejména na první dvě alba, ovšem nejedná se o žádný nostalgický návrat v čase, protože energie, kterou nová deska má, je zcela současná a dokonce i nápady zní o dost svěžeji, než by člověk od kapely, která posledních pětadvacet strávila v hibernaci, čekal. Silný už je samotný úvod desky, kdy startovní „Divided“ sice zpočátku překvapí podivně namíchaným Reedovým hlasem, který jako kdyby se schovával za hradbami kytar a kláves, ovšem brzy pak exploduje ve výborném refrénu. V tu chvíli je jasné, že refrény zůstaly opravdu silnou stránkou kapely, což jen potvrzují i další skladby jako „The Brave“ a „Champion“. Ty mají v sobě i neotřelé nápady, ve kterých se sice nerezignovalo na funky stránky jejich tvorby, ale mnohem více převládají vlivy AOR, kdy je jasně slyšet ovlivnění partami jako Journey.
Experimentální část desky pak přichází se skladbou „Save The World“, která staví na reggae rytmu, jenž má ale opět dostatečně silný refrén. Nutno však uznat, že na samotném konci desky už začíná být kapela s nápady na štíru a proto taková „Eye Of The Storm“ zní tak trochu opotřebovaně a „Sharp Turn“ zase zbytečně svou energii rozmělňuje zbytečným používání elektroniky a post-punkových harmonií.
I tak je ale „Fight Another Day“ důstojnou deskou této kapely. Natolik důstojnou, aby jméno Dan Reed Network nejen vrátila na scénu, ale i jej dokázala transportovat do moderních časů, protože nezní jako ozvěny dávné minulosti. O této kapele se kdysi v dobách jejich debutu tvrdilo, že dokáže skládat hudbu, která je schopna odolat zubu času. Novinka to jen potvrdila…
|
