Kolik odstínů může mít vikingský metal? Brněnští Tears Of Styrbjorn, kteří po pěti letech od vydání eponymního EP (které je vyjma coveru od Vintersorg kompletně součástí novinky, vzhledem k personálním změnám, kdy Tears Of Styrbjorn opustili členové už opět aktivních Žrec, kteří na EP zanechali svoji poměrně významnou stopu, rozhodně není zařazení těchto skladeb od věci) přichází se svým debutovým albem „The Fallen Einheri“, ukazují, že při zachování nezbytné agresivity a atmosféričnosti může být především výpravně rozjímavý a k tomu bezbřeze pestrý, bez toho, aby ztrácel na své přesvědčivosti.
Leccos naznačuje prostá statistika – osm skladeb, z toho dvě poměrně krátké instrumentální záležitosti a k tomu celková hrací doba, přesahující jednu hodinu. Již to samo o sobě napovídá, že pro udržení posluchačovy pozornosti nelze vsadit na přímočaré a jednoduché motivy či na jejich stereotypní drhnutí na dřeň. Kompozice Tears Of Styrbjorn jsou výrazně epické, s košatým aranžmá a neposedně proměnlivé, k čemuž slouží nejen vytrvalé změny tempa a nálad v rámci skladeb, ale i využití všech možných vokálních zabarvení a odstínů, přičemž především heroicky bohatýrské sborové nápěvy působí velice majestátně.
Právě ta různorodost, kdy Tears Of Styrbjorn v průběhu jedné skladby několikrát a opakovaně změní její výraz (výjimkou jsou obě atmosférické instrumentálky a závěrečná pochmurně melancholická „Epilogue: The Lost Pleasure Of My Days“, které si drží po celou dobu neměnnou a jasnou linii) je velice obtížné pouštět se do podrobnějšího opisu samotného dění. Prakticky v každé písni dojde na přechody z chropotu, uskřípaného zpěvu, čistého hlasu a důstojných sborů, každá z písní má své intenzivně hrubě přímočaré ataky, pocitově silná pohupování, poklidné vyhrávky, výpravnost. Čímž je na jednu stranu (bez důkladného naposlouchání) poměrně obtížné jednoznačně identifikovat, v které části alba se zrovna nacházíte, na druhou stranu objevitelské choutky při prozkoumávání alba jsou téměř nevyčerpatelné.
Škatulkáři, třeste se. Příběh o duších severských bojovníků, padlých v boji, možná nabourá představu o žánrových hranicích viking metalu. Tears Of Styrbjorn jsou spíš než o nějakých nekompromisních atacích (i když i na ně pochopitelně dojde) především o atmosféře, pocitech a silně propracovaných detailech. A ty parta kolem zpěváka a kytaristy (a v neposlední řadě i autora tohoto díla) Styrbjorna zvládla na jedničku.
|
