Second Rate Angels. Londýnská kapela, hrající modernu, trocha rocku, trocha metalu, sytý, průrazný zvuk, sem tam povedený nápad, sem tam chytlavý riff. Nekouká jim z toho kolovrátkovost, sem tam si příjemně zakličkují, sem tam nabídnou chytlavou melodii a dovedou hrát. Na jednu stranu je jejich druhé EP s názvem „II“ poměrně slušná jistota, na druhou stranu mrkněte po rockových festivalech (ne na ty úplně okrajové časy a zastrčená pódia) a podobných kapel najdete deset –jedenáct do tuctu…
Pokud některá ze čtveřice písní má šanci uvíznout mezi ušima alespoň na délku jednoho jepičího života, vsadil bych především na „2in24“, která díky rozvernému úvodnímu riffu má potenciál urvat velkou část vaší pozornosti. To, že ji trochu přibrzdí neutrální vokál (tedy takový, který zní příjemně, není úplně statický, nic nekazí, neruší a občas se šikovně zakroutí, ale zároveň ani nemá tendence kdovíjak emotivně urvat chvíle, které by si zasloužily intenzivnější prožitek) je vlastně charakteristický rys celé desky. To, že kytaristi mají šikovné prsty a bubeník rychlé ruce, je jako základ věc nezbytná, jelikož však pro všechny čtyři písně platí, že by po nich sice mohlo sáhnout kdejaké rockové rádio, ale jsou to jen univerzální zapomněnky, počítám, že poločas rozpadu tohoto EP bude poměrně krátký.
Ta plocha šestnácti minut, které Second Rate Angels s „II“ zaplní, je podivně neškodně vzduchoprázdná. Pokud (s trochou nadsázky, ono se skutečně pár zajímavých momentů najde) proženete takhle krátkou desku opakovaně za sebou, pokaždé velice rychle ztratíte veškerou pozornost a za uši vás chytne až následné ticho, je zjevné, že mají-li Second Rate Angels v plánu pustit se někdy do delšího počinu, měli by přijít s nějakým óbr nápadem, který je bude mít šanci vytáhnout z davu. Zatím se v něm ztrácejí.
|
