Možná kdyby imaginární kapela Osamělí jezdci ve filmu Airheads (v češtině Rockeři) tak vehementně nepařila v base na skladbu „Degenerated“, znali by newyorské punkery D Generation jen desítky zasvěcených v domovských klubech. Bylo by to sice krajně nespravedlivé, minimálně s přihlédnutím ke kvalitám jejich nejlepší desky „No Lunch“, ale tahle parta prostě nikdy neměla štěstí. V době největšího boomu neopunku, tedy v polovině devadesátých let si možná mohli myslet, že budou stejnou akvizicí jako Green Day či The Offspring, ovšem mnohem blíže měli vždy k New York Dolls nebo Hanoi Rocks, kteří se v té době zrovna moc nenosili. S „No Lunch“ to možná vypadalo, že by přece jen nějaký průlom mohl být, ovšem po těžce neúspěšné „Through The Darkness“ z roku 1999 je jejich vydavatelská společnost Columbia bez pardonu vykopla a kapela se rozpadla.
Comeback v roce 2011 byl tak trochu nečekaný, ale přece jen klubová vystoupení té doby měla podle svědectví docela šťávu a proto se loni začala točit nová deska. Nejprve si nový materiál kapela otestovala už loni, kdy u příležitosti Record Store Day vypustila do světa dva nové songy „Queens Of A“ a „Piece Of The Action“, které ukazovaly, že ten svůj glampunk D Generation hrát nezapomněli. Skladby měly stále příchuť vlhkých garáží, starých barů a potemnělých newyorských uliček a proto se čekalo, že novinka pojmenovaná „Nothing Is Anywhere“ by mohla kapelu pokropit živou vodou.
Jenže, kdeže časy „Degenerated“, „Major“ nebo „Waiting For The Next Big Parade“ jsou… Úvodní „Queens Of A“ sice vykřesne jiskřičku naděje, kterou přiživí výborná „Apocalypse Kids“ ovšem podvědomě je jasně cítit, že něco není v pořádku. Kam se poděla energie starých nahrávek (minimálně dvou prvních alb)? Kam se poděl cit pro melodii, se kterým kapela v minulosti operovala na velmi vysoké úrovni? Navíc i projev frontmana Jesseho Malina zní tak nějak nezúčastněně, bez šťávy, nevýrazně.
A to je problém celé desky. Prostě jí chybí energie k tomu, aby přeskočila potřebná jiskra. Najdou se sice slušná místa, jako zmíněné „Queens Of A“, „Apocalypse Kids“, možná trochu chaotická „Militant“ (kterou ale sráží k zemi opět projev Malina) a zejména závěrečná melancholická „Tomorrow“, ale to je na comebackovou desku zoufale málo. Vypadá to, jako kdyby si parta tatíků s pár kily navíc chtěla ještě něco užít, ale zvednout se od televize je čím dál těžší.
„Nothing Is Anywhere“ je promarněná šance, která se už nemusí opakovat. D Generation na ní totiž nemůžou najít to nejdůležitější, co z nich v minulosti dělalo slušnou kapelu. Kvalit debutu a hlavně „No Lunch“ novinka nedosahuje ani v nejmenším a bohužel se nemůže rovnat ani současné konkurenci, která už není tak dravá jako v polovině devadesátých let. Skoro by se dalo říct až podprůměrná nahrávka.
|
