Grim Reaper. Další z řady dnes už takřka zapomenutých kapel Nové vlny britského heavy metalu, která si v osmdesátých letech užila svých patnáct minut slávy. Jejich tři desky „See You In Hell“ (1983), „Fear No Evil“ (1985) a „Rock You To Hell“ (1987) jsou pamětníky stále docela vyhledávanými sběratelskými kousky, přičemž zejména první jmenovaná má skoro až kultovní status. Jak už to kapel podobného ražení, jež největší úspěchy slavily v první poloivně osmdesátých let, bývá příznačné, koncem osmdesátých let se i Grim Reaper rozpadli. Mohli za to tvůrčí neshody, hůře přijaté poslední album a úbytek zájmu ze strany posluchačstva, které buď dospělo a mělo jiné starosti, nebo si našli oblíbence u extrémnějších žánrů jako je thrash nebo death.
Také jak už to u podobných kapel bývá, vlna všeobecného revivalu osmdesátých let, nastartovaná v minulém desetiletí, vzkřísila i jméno Grim Reaper. Tedy s drobnou korekcí v názvu, Steve Grimmett`s Grim Reaper. Důvod je prostý, comebacku se z nejznámější sestavy účastnil pouze zpěvák Steve Grimmett. Ovšem ani on sám nebyl úplně původní zpěvák, protože se ke kapele připojil až v roce 1982. To je ale úplně jedno, protože zpíval na všech deskách a jeho kvílivý hlas je jasným poznávacím znamením kapely.
Právě díky němu zní Grim Reaper na novince „Walking In The Shadows“ jako Grim Reaper zamlada. Sice člověk může mít výhrady k zabarvení Grimmettova vokálu, ale prostě k téhle kapele to už patří. Přestože se v roce 2014 v sestavě opět mihl zakládající člen a kytarista Nick Bowcott, dnes jsou Grim Reaper čistě Grimmettovou záležitostí. Blonďatý zpěvák ale udělal dobře, že se obklopil mladšími muzikanty a díky tomu nezní „Walking In The Shadows“ tak zatuchle, jako desky jiných zmrtvýchvstalých členů Nové vlny britského heavy metalu. Jistě, jistě, žádné novum se od Grim Reaper čekat nedá, ale co je nejdůležitější, nezní ani v roce 2016 trapně. A to je na kapele tohoto ražení to nejcennější.
„Walking In The Shadows“ je pochopitelně retro jako řemen. První polovina osmdsátých let odkapává z každého tónu, ale přece jen na to tahle kapela jde trochu lépe než jejich někdejší souputníci. Jejich novinka sice není žádná vyložená bomba, ale na druhou stranu se vcelku dobře poslouchá, tedy pokud si člověk znovu navykne na všechna ta klišé doby jejich začátků. Navíc sem tam kapela přihodila několik opravdu slušných skladeb, z nichž můžeme jmenovat titulní věc, rychlopalnou „Call Me In The Morning“ či vzdušnou „Thunder“, která kdyby vyšla v osmdesátých letech, určitě by musela patřit minimálně do zlaté pokladnice této kapely. Najdou se ale i přehmaty jako závětrečná „Come Hell Or High Water“, jejíž refrén působí hodně křečovitě.
Je tedy „Walking In The Shadows“ dobrá deska? Vcelku ano, nic na ní netahá za uši, u ničeho se člověk nemusí pitvořit, ale zase neobsahuje nic, z čeho by vyloženě skákal radostí do stropu. Staromilcům se určitě líbit bude, což může být pro Grim Reaper nejdůležitější, protože právě chlápci kolem padesátky patří k základnímu osazenstvu jejich koncertů. A pro ně bude tahle deska další argument, proč na takový koncert vyrazit.
|
