Napadlo vás někdy, jak by mohl svět metalu vypadat, kdyby každý z autorů měl ideální podmínky k životu a mohl se soustředit výhradně na svoji tvorbu? Těžko říct, jestli by to bylo ku prospěchu věci nebo by to naopak vedlo k zakrnění muzikantů. Tahle otázka mě napadla ve chvíli, kdy jsem dostal odpovědi na své otázky od Oganalpa Canatana, muzikanta, který se svým projektem Maegi právě vydává druhou desku „Tales From The King`s Court“. Jak vidno i v ne zrovna jednoduchých podmínkách a ve složitých životních situacích se mohou narodit velice vydařená díla.
Máš za sebou působení v kapelách Dreamtone, Neverland a nyní se realizuješ ve svém vlastním projektu Maegi. Vyhovuje ti být solitérem, je pro tebe svobodnější být na všechno sám, nemuset se přizpůsobovat dalším lidem nebo myslíš, že se ještě staneš součástí nějaké stálé kapely?
Mít svůj vlastní projekt ti dává určitou míru svobody, kterou nemůžeš najít ve skupinách. Můžeš rozhodovat o titulu, textech, obálce nebo zvuku sám a nemusíš se snažit dosáhnout nějaké dohody. To je neocenitelná svoboda. A to je i důvod, proč preferuju Maegi před jinými snahami. I ty všechny ostatní jsou pro mě k nezaplacení a jsou pro mne velice důležité. Ale je to tak, že Maegi je pro mě víc osobní. Nejsem proti tomu fungovat v nějaké kapele, dokonce v současné době plánujeme nové album Neverland.
Jestli správně počítám, ve výše zmíněných spolcích jsi nahrál celkem pět alb. Můžeš uvést, které z těchto alb si doma nejraději poslechneš a proč?
Obvykle poslouchám alba poměrně často v době kolem jejich vydání a potom postupně můj zájem odumírá. Postupem času zjišťuju, že si každou chvíli poslechnu některé oblíbené skladby, ale odvádí mě to od mojí vlastní hudby. Po nějaké době, když ustavičně posloucháš stále dokola ty skladby v době jejich produkce, zjistíš, že si pak raději vybíráš něco odlišného než svoje vlastní věci. Když ti to popíšu pomocí časového harmonogramu, proces vzniku „Tales From The King`s Court“ zabral tři roky, než byl úplně dokončen. To znamená tři roky náslechů…
Pojďme probrat tvoje aktuální album „Tales Of The King`s Court“. Jak bys jej představil někomu, kdo dosud tvoji tvorbu, speciálně alba Maegi nezná?
„Tales Form The King`s Court“ je tradiční heavy metal s občasným užitím nějakých moderních power-progresivních prvků. Každý, kdo poslouchá Savatage nebo Blind Guardian, zejména éru Blind Guardian z devadesátých let, může najít něco atraktivního v hudbě Maegi. Snažil jsem se vytvořit něco, co bych si mohl vychutnat ve stylu mých oblíbených kapel Savatage, Blind Guardian a Iron Maiden (mezi stovkami dalších, samozřejmě).
Jedná se opět o koncepční příběh, je pro tebe snazší tvořit hudbu k příběhům, kde musíš hudební i textovou linii přizpůsobit nějakému konkrétnímu vývoji, než skládat jednotlivé, na sobě nezávislé skladby? A nelákalo by tě tvořit filmovou hudbu?
Každá píseň má svůj příběh. Někdy rád vytvářím velké obrazy a občas je to pro mě jako sbírka povídek. Nicméně, mám rád vytváření alb v rámci určitých mezí, takže preferuji, když se můžu držet určitého tématu pro každé album. Předtím jsem pracoval na nezávislých herních soundtraccích. Soundtracky jsou zábava, ale je to úplně jiný žánr a vyžaduje to i jiný druh přístupu, vše se odvíjí od projektu, kterého se to týká.
Pokud jsem správně pochopil, „Tales Of The King`s Court“ je určitá variací na motiv filmu Hvězdná brána. Co tě na tomto tématu lákalo a co jsi chtěl svým příběhem sdělit.
I když se jedná o jiný příběh, koncept je založen na Stargate, ano. Jsem velký fanoušek Stargate, zvláště pak seriálu a vždycky jsem se chtěl vrátit k myšlence vytvořit volné propojení se seriálem. Také jsem chtěl kritizovat některé věci dnešního světa a používám k tomu éru Oriů (pozn. Autora – jedna z ras ve Hvězdné bráně, fanaticky šířící svoji víru a vyhlazující bezvěrce). Ačkoliv jediná píseň „Hallowed Are The Ori“ přímo vychází ze Stargate, zbytek je ve svém smyslu také k tomuto tématu připojen. Jsem uchvácen myšlenkou nalezení jiné civilizace někde mimo naši planetu. Ve Stargate jich bylo spoustu.
Zásadní rozdíl oproti minulé desce je ten, že tvoji hvězdní hosté tentokrát mají v rukou nástroje, nikoliv mikrofon. Co tě vedlo k této změně?
No, lidé mě žádali, abych víc zpíval a také zjistil, že mě samotného mnohem víc zajímá nazpívání písní. Nejdřív jsem měl nějaké nápady ohledně hostujících zpěváků, ale posléze jsem je zavrhnul. Dokonce jsem požádal i jednoho hosta o zpěv, ale on odmítl kvůli svým jiným závazkům a já jsem to vzal jako znamení, že bych měl hosty přizvat k vytváření samotných kořenů hudby a ne jen „ke smetaně“. A věřím tomu, že to dopadlo dobře. Snažím se přijít s novými věcmi, jakož i lepším provedením mých nápadů a jsem přesvědčen, že „Tales From The King`s Court“ je dobrým krokem vpřed po albu „Skies Fall“. Stále mám v plánu vytvořit nějaký společný projekt s mými zpívajícími přáteli, ale ten je teď vyhlídkou pro budoucnost.
Jména muzikantů, kteří s tebou na obou albech spolupracovali, patří k velmi známým v metalovém světě. Jak moc je pro tebe obtížné se na takové spolupráci domluvit? Jak vlastně probíhá nahrávání tvých desek, podaří se ti s některými z muzikantů spolupracovat i osobně nebo všechno řešíš na dálku?
S některými z nich jsem mluvil pouze přes e-mail a přes telefon, s některými jsem se setkal a cestoval jsem s nimi. Práce s hosty pro mě znamená možnost mít někoho, kdo mi umožní předvést mé vlastní písně a nevybírám si jména hostí na základě jejich pověsti nebo slávy, o to se nestarám. Pro komerční projekty to může být důležité, ale pro mě ne, pro mne je to jen o hudbě, já nejsem kdovíjak prodejný umělec. Sním o tom, aby moje písně hráli zajímaví muzikanti a proto se snažím přijít s takovými skladbami, které ty hosty osloví a naplní. To mi říkají i mí posluchači. Vzhledem k tomu, že moji hosté jsou z celého světa a já nemám prostředky na to, abych jim byl schopen zaplatit za to, že budeme pracovat společně, obvykle pracují v různých nahrávacích studiích a já potom pracuji na nahrávkách, které mi pošlou.
Máš představu, s kým a na čem bys chtěl v budoucnu ještě pracovat?
Poté co si trochu odpočinu, zaměřím se na psaní nového alba Neverland. Letošní rok byl pro mne velice těžký, nejen kvůli mým projektům, ale kvůli smrtelné chorobě mého otce. Odpovědi na tvoje otázky píšu v blízkosti jeho postele a neustále se starám o jeho potřeby. Potřebuji čas a energii k tomu, abych se mohl znovu zaměřit na hudbu. Názvy a témata jsou stále součástí mojí mysli. Mám v hlavě nápady nejméně na dalších pět alb. Jen potřebuji čas a prostředky k tomu, abych je mohl vytvořit, haha!
V promo materiálech uvádíš, že nepředpokládáš, že by se Maegi měli – alespoň v nejbližší době – představit živě. Co tě vedlo k tomuto rozhodnutí, nemáš rád koncertní atmosféru? A nechybí ti trochu to, že neuvidíš bezprostřední reakce lidí na tvou muziku?
V současné době jednoduše nemám logistické prostředky na to, abych s Maegi vyrazil na cesty. Tour je velice těžké a finančně náročné. Miluji, když můžu být na pódiu, ale není to tak jednoduché, obzvlášť když žiju v Turecku. Možná že v následujících měsících k něčemu dojde, ale nemůžu nyní nic slibovat. Jak jsem již uvedl, nemohu se soustředit v téhle chvíli na nic jiného, než na nemoc mého otce.
Jaká je vlastně situace metalových kapel v Turecku, dá se mluvit o tom, že existuje v Turecku nějaká silná metalová scéna?
Jaká scéna, jaké kapely? Scéna zde zemřela už před lety. Pár lidí se stále snaží hrát hudbu, kterou mají rádi, ale je tu tma jak v pytli. Není tady nic k vidění.
Kolik času a energie investuješ do Maegi, máš čas věnovat se i něčemu jinému a je pro tebe odezva dostatečně naplňující? Je v současné době možné se prostřednictvím hudby v Turecku uživit nebo musíš chodit do klasické práce?
Prostřednictvím metalu není žádná šance vydělat si zde na živobytí. Neexistuje žádný trh, takže musím pracovat jako všichni ostatní. Svůj volný čas věnuji i dalším svým koníčkům, rodině i přátelům. Rád čtu a hraju počítačové hry. Rád trávím čas s přáteli a v posledních dvou letech jsem přišel na chuť zahradničení. Věnuji se také psaní knih, a když nepracuji na hudbě, pracuji na svých knihách. Jsem stále zaneprázdněný, nemám rád, když musím jen tak nečinně sedět. Oh, velkou část mého času si také vezmou moje kočky, zbožňuji je.
Zbývá už jen můj tradiční poslední dotaz. Je nějaká otázka, na kterou se tě dosud nikdo z novinářů nezeptal a ty by sis na ní přál odpovědět?
Existuje mnoho otázek, které by mohly oživit tento rozhovor, ale předpokládám, že by nebylo úplně nejvhodnější je tady rozebírat, haha!
|
