Ve vydavatelské firmě Frontiers Records se zřejmě rozhodli, že budou mixovat muzikanty jako barman drinky, takže zde máme další projekt, tentokrát s vokalistou Göranem Edmanem v čele. Ten je známý díky spolupráci s Yngwie Malmsteenem, jeho hrdlo je však ke slyšení v mnoha dalších kapelách, z nichž by pro našince mělo být nejvíce zajímavé jméno slovenských Signum Regis. V případě Cry Of Dawn se ale nepohybujeme na metalovém kolbišti, nýbrž na prosluněném plácku melodického rocku a zejména jeho nejnasládlejší odnože AOR.
K šedesátiletému Göranovi, jehož hlas je skutečně pro daný žánr naprosto ideální, byli vybráni - z těch významnějších jmen – (bas)kytarista Michael Palace (Palace, First Signal), bicmen a klávesák Daniel Flores (Mind´s Eye, Magnus Karlsson´s Free Fall...), jenž se zároveň postaral o uchu lahodící sound, ale také řada skladatelů, mezi kterými vedle zmíněného Michaela Palaceho vyniká všeuměl Alessandro Del Vecchio (Edge Of Forever, Silent Force…). Navzdory většímu počtu autorů ale není možné říct, že bychom byli svědky nějaké mimořádné tvůrčí erupce, eponymní deska tohoto projektu znamená víceméně standardní příděl inkriminovaného stylu, který jej staví do dlouhé řady AOR kapel, a to zhruba někam do jejich středu. Nicméně občas nastane sebevědomý postup směrem ke špici, jenž je téměř v přímé úměře tomu, jak album spěje ke svému konci.
To znamená, že v samém úvodu, potažmo ve druhé třetině desky, budeme svědky několika průměrnějších skladeb, ve kterých se občas zatřpytí líbivější melodické linky či typicky „kandované“ vyhrávky, jejichž nejsilnější koncentraci nabídne dvojice „When Right Is Wrong“ a "Tell It To My Heart". Ta pravá melodická hostina ale nastane až při závěrečném triu písní. Kompozici „Life After Love“ načínají motivy jakoby vypadlé z nějaké Svěráko-Uhlířovské pohádky, skladbě sluší také svižný kvalt a rozjařené sólo. Předposlední kus této hudební bonboniéry nese název „Yearn“ a zdobí jej líbivé klávesové vzory, nejchutnější pak je závěrečná laskomina „Tell Me“, a to díky dynamické, bezmála hymnické rytmice a refrénu s dokonale vykrouceným melody obloukem, při jehož poslechu se automaticky přesouváme do dění osmdesátkových filmů, nejlépe s Tomem Cruisem v hlavní roli. Nutno podotknout, že tyto skladby zároveň zvedají nízký průměr pamětihodných chorusů desky, neboť v této disciplíně autoři příliš nezazářili. Dostanete-li však chuť na hudbu s milostně růžovým přívlastkem, neměla by vás tvorba projektu „Cry Of Dawn“ nechat ve štychu.
|
