Neon Coven je na scéně sice zbrusu nové jméno, ale muzikanti, kteří za ním stojí, zase takoví začátečníci nejsou. Přestože nikdy nepatřili mezi hollywoodskou smetánku a v hairmetalovém ranku mezi ty největší hvězdy, přesto kapely, ve kterých působí ,měly nebo ještě mají v určitých kruzích svou váhu. Do projektu Neon Coven se totiž zapojil nástupce Brenta Muscata ve Faster Pussycat, kytarista Ace Von Johnson a frontman skupiny Lynam, souputník bývalého bubeníka Guns N`Roses Stevena Adlera v jeho formaci Adler a hostující vokalista u kytaristy Guse G. (Ozzy Osbourne, Firewind), Jacob Bunton. Ten překvapivě v této kapele nepůsobí na zpěváckém postu, ale na baskytarovém.
Možná vzhledem k výše zmíněným domovským kapelám obou tahounů bude hudba Neon Coven trochu překvapivá, ovšem jen do té chvíle, než si člověk uvědomí, že Lynam se v poslední době zhusta pustili do experimentů s elektronikou a Faster Pussycat už dávno nejsou tou kapelou, kterou by charakterizovaly skladby „Babylon“ nebo „House Of Pain“, ale řádně zahuštěnou industriální partou. Neon Coven nezní tak špinavě jako Faster Pussycat (tam je to dáno opravdu nečistou barvou hlasu Taimeho Downea), ani tak metalově jako Lynam. Neon Coven je prostě moderní rocková kapela, které sice nechybí (pravda trochu otupené) metalové ostří, ale balí jej do aktuálního zvukového obalu, kde je hodně místa pro elektroniku, ale i řadu popových esencí. Hard rock-dance-industrial? Tak se tahle kapela charakterizuje a možná je toto označení nejtrefnější.
Neon Coven by tak mohli představovat variantu pro ty, kterým se chce z nového singlu Linkin Park „Heavy“ leda tak vrhnout nebo pro ty, na které jsou nu-metalové party moc tvrdé a nepřístupné. Neon Coven ve své tvorbě míchají slušné stadionové refrény (jako například v singlu „No One Knows You`re Dead"), které sice doplňují řezavé kytary, ty jsou ale spíše zahaleny do neprodyšného elektronického hávu. Ten sice začíná být v určitých místech dost otravný, ovšem kapela tento nedostatek kompenzuje vydařenými melodiemi, které sice mohou znít trochu lacině, ale fungují.
„Risen“ je tedy první ochutnávkou jejich tvorby. Potenciál ukazuje. Ukazuje také fakt, že neznámý zpěvák Anthony Montemarano je člověkem na svém místě a ve chvílích, kdy se k němu přidají Buntonovy vokály, přichází nejlepší okamžiky celé čtyřskladbové kolekce. Ta možná neukazuje všechny přednosti této kapely, asi je třeba počkat si na plnohodnotný debut, ovšem vykročený směr zde cítit je. Je třeba ještě zapracovat na tom, aby bylo kapelu možné brát naprosto vážně, protože některé elektronické figle působí (přehnaně řečeno) až pouťově, ale na nápravu je ještě mnoho času i prostoru.
|
