Verbování nových melodicko-rockových spolků firmou Frontiers Records pokračuje, a proto zde máme čest s dalším pozoruhodným projektem. One Desire založil v roce 2012 bicmen Ossi Sivula, který k sobě postupně nabral velmi zajímavé společníky, jako je basák Jonas Kuhlberg z Cain´s Offering, nebo dvojce hudebníků z výtečné kapely Sturm Und Drung, kytarista Jimmy Westerlund a zpěvák André Linman. Ten představuje pro hodnocené dílo hlavní výhru, když na něm jeho hrdlo září jako Polárka za nejjasnější prázdninové noci.
Spolu se zbytkem osazenstva si jej proto můžeme představit jako pohledné souhvězdí na hudebním nebi, neboť ani jeden z muzikantů nijak zvlášť nezaostává a každý je pro Linmana zdatnou „zálohou“, a to nejen instrumentální, ale i skladatelskou. Písně jsou svěží a nadýchané jako cukrová vata, nelze však mluvit o prvoplánové přeslazenosti, autorské kličky i celkové aranžmá jsou zde promyšlené a žánrově rozvrstvené na územích jak melodického rocku, tak komerční moderny, AOR nebo popu (v případě kusu „Buried Alive“ dokonce i soft-progu). Hned s nástupem první skladby „Hurt“ je patrný švih, rytmická dynamika, hutný klávesový doping i lehce přenositelná energie slyšených tónů, což je ostatně symptomatické pro každou z jedenácti položek tohoto eponymního debutu, přičemž nejednou zaslechneme – přirozenou, nikoli násilnou - inspiraci legendami jako Def Leppard („Apologize“), Europe („Do You Believe“), nebo dokonce U2 („Falling Apart“).
A přece jakoby nakonec scházela jedna až dvě ingredience, které by dotvořily finální chuť k pomyslné dokonalosti. Všechny písně ukrývají hitový potenciál, skutečnou a nezapomenutelnou rockovou pecku na albu ovšem nenajdeme. Chybí především chytlavější refrény, jen málokterý uvízne v paměti delší dobu, než kterou představuje hrací stopa skladby. Jedna výjimka se ale přece jenom najde, a to v úplném závěru, kde figuruje balada „This Is Where The Heartbreak Begins“ (z dílny Andrého Linmana), které k perfekcionismu naopak neschází vůbec nic, dočkáme se jak skvostných vokálních linek, tak líbivého chorusu i sóla. Škoda, že takových perel není na albu více, nicméně i tak bezvýhradně platí, že pokud patříte mezi fanoušky inkriminovaných žánrů, s poslechem nemusíte váhat ani vteřinu.
|
