Mr. Big našli cestu, jak fungovat bez jakéhokoliv násilí, stresů a zbytečných komplikací. Samozřejmě, tenhle soud je bez toho, aby člověk viděl kapele pod pokličku, celkem zavádějící, nicméně je to pocit, který na mě dýchá z jejich devátého alba „Defying Gravity“. Na něm kapela zní naprosto uvolněně (jako by kluci chtěli říct „nám už vážně nejde o nic jiného, než o radost z muziky“), velice pestře a tradičně hráčsky nesmírně vyzrále. Příznivce tvorby z jejich nejslavnějšího období určitě potěší fakt, že na desce s Panem Velkým opět spolupracoval producent Kevin Elson, který byl neodmyslitelným spojencem Mr. Big na prvních čtyřech albech, příznivci klasického složení kapely určitě docení skutečnost, že Pat Thorpey zůstává i přes diagnostikovanou Parkinsonovu chorobu stálým členem Mr. Big (byť ti se samozřejmě bez výpomoci tlučouna Matta Starra tentokrát neobejdou) a fanoušky tvorby Mr. Big rozhodně uspokojí, že je u téhle party téměř vše na svém místě.
Téměř vše znamená, že Mr. Big tentokrát nastavili světu mnohem víc svoji písničkářskou tvář, na tradiční hráčskou ekvilibristiku sice dojde, ale nositelem děje jsou tentokrát spíš houpavé melodie, a vyznavači echt rockových drápků budou možná žehrat nad tím, že Mr. Big jsou již pánové lehce v letech, kteří se s muzikou spíš mazlí, než že by měli potřebu ve svých kompozicích kdovíjak divočit. Na druhou stranu (zejména s ohledem na návrat Kevina Elsona) je třeba kvitovat fakt, že se Mr. Big nesnaží násilně navazovat na devadesátky a přirozeně a s nadhledem demonstrují svoji aktuální formu.
Škarohlídy ani tohle album nepřesvědčí o tom, že by Mr. Big byli něčím jiným, než kapelou jednoho hitu, atmosféra „Defying Gravity“ je totiž na hony vzdálena nějakým zbytečným pokusům tohle pokřivené dogma měnit. Jen těžko se na něm najde nějaký masový hit, asi nejblíž k němu může mít lehkonohá „Damn I`m Loving Again“ s akustickou kytarou (tady se někde po cestě motá příměs country či ocásek Cinderelly), za uši chytne i rozverný riff a podmanivá melodie ve svižné titulní skladbě, které velkou sílu dodávají (a tenhle element Mr. Big na albu využívají hodně často) skvělé sborové vokály, dominující Gilbertova kytara udělá maximální dobrodružství z poměrně nesjízdné (bráno výhradně v intencích celkové pohody tohoto alba) rockovky „Mean To Me“ s tradičně excelentním Martinem, stejně tak (i když zde trochu skrytě) jako v „She`s Coming All To Me Now“. Strategie s postupným představováním desky prostřednictvím skladby „1992“ nebyla zvolena špatně, kombinace poměrně těžkopádného motivu, vrcholícího v lehoučkém a capella motivu a výrazného příspěvku dunivé Sheehanovy basy zní velmi výživně.
„Defying Gravity“ je na první pohled trochu líné album (k tomuto dojmu svádí zejména druhá polovina alba). Mr. Big si prostě nenuceně hrají a lezou jim z toho velmi příjemné a pohodové melodie, když i do zdánlivých banalit (závěrečný barový cajdáček „Be Kind“) dokáží propašovat nadhled a grácii, takže ta převažující vláčná poloha ani na moment nenudí. A jestliže je tahle nahrávka obrazem toho, že vznikla během pouhých šesti dnů, je možné říci, že u Mr. Big vládne maximální pohoda – „Alright, we`re rolling…“
|
