Málokdy se poštěstí slyšet hudbu z tak exotické země jako je Írán. Z těchto pro metal netypických končin jsou Shivered, i když by se hodilo napsat spíš – je. Jde totiž o projekt jednoho člověka, zpěváka a kytaristy Mohammada Makiho. O další nástroje se postarali hostující basák Doug Ross a bubeník Arnaud Krakowka.
Hudba Shivered nemá s Íránem nic společného. Tady vládne sever, Švédsko, melancholie. Úvodní „Eradicate“ vás přenese do světa doom metalu a smutku a do samotého závěru jej už neopustíte. Tvorba Shivered připomene především švédskou Katatonii a to velice výrazně, tohle je zcela jejich styl. Když poprvé zazní zpěv, vypadá to, že na albu hostuje sám Jonas Renkse. Jenže to by musel hostovat celé album, Mohammmad má totiž téměř identický hlas. A to je další důvod k pocitu, že „Journey To Fade“ zní jako další album Katatonie. Je to kritika nebo pochvala?
Deska reflektuje celou tvorbu známých Švédů, včetně jejich nového progresivnějšího smýšlení. Oproti tomu jsou Shivered trochu kousavější, metalové koření přidávají ostřejší a nechybí ani občasné využití growlingu. V těchto momentech se můžete rozpomenout i na Opeth, kteří mají příbuznou atmosféru.
Sem tam zavane Anathema nebo nějaká z dalších žánrových veličin, ale pořád vládne jeden pocit - poslouchám nevydanou desku Katatonie. Ne, že by Shivered Katatonii přímo kopírovali, jen je ta podobnost tak silná, až to kazí zážitek z jejich hudby, i přes to, že Mohammad Maki je schopný skladatel a rozhodně se jedná o velmi solidní materiál. Nicméně originál je jen jeden, další poslechy "Journey To Fade" příliš nevzrušují a především druhá půle alba mě nechává chladným.
Shivered umí hrát a skládat dobré skladby. V jistých momentech jsou vyloženě skvělí. Celé to ale sráží až přílišná podobnost s Katatonií - komu se nelíbí tahle kapela, toho nebudou zajímat ani Shivered. Pro fandy Katatonie by to mohl být vítaný materiál na ukrácení doby před vydáním nové desky těchto melancholických mistrů.
|
