Ještě nestačí to množství různých „superprojektů“ a „superskupin“, které kolem sebe vrší italské vydavatelství Frontiers Music? Navíc, většina jich dopadne skoro podobně, když prvotní humbuk kolem druhdy slavných a dnes respektovaných jmen pohřbí hned debutová deska, jenž nabídne sice kvalitně zahranou, ovšem jinak bezzubou hudbu? Ta sice splňuje kritéria AOR nebo hardrockového žánru, ovšem ve srovnání s ikonami stylu shoří jako papírový čert a po pár měsících po nich už vlastně ani pes neštěkne. Čest výjimkám, jako byli The Defiants, loňský projekt současných a bývalých členů Danger Danger, kteří přinesli skutečně silnou desku. Ovšem to je jen jedna světlá výjimka z tisíce.
Teď tu tedy máme projekt další. Kee Of Hearts. Logicky pojmenovanou kapelu, kde hlavní slovo má dvojice Kee Marcello a Tommy Heart. Jména na hardrockové scéně respektovaná. Především Marcello si udělal na přelomu osmdesátých a devadesátých let jméno coby nástupce Johna Noruma u tehdy extrémně populárních Europe a i když nikdy úplně nevystoupil ze stínu svého předchůdce, desky „Out Of This World“ a „Prisoners In Paradise“ jsou dnes už ceněnou klasikou, kde Marcello podal strhující výkon. A Heart? Vzpomene si dnes ještě na jeho někdejší kapelu V2 s hitovkou „Rock The City“? Kdyby ne, stačí připomenout, že Heart už léta brázdí scénu s formací Fair Warning, která sice nikdy nepatřila k vrcholům žánru, ovšem nálepku poctivých hadrockových dělníků si zaslouží vrchovatě.
Jak už bylo zmíněno na začátku, projekty labelu Frontiers Music už můžou být (i přes zainteresování velkých jmen) podezřelé a proto ani Kee Of Hearts nebudí absolutní důvěru. Jistě, Marcello musí být záruka kvality, už jen proto, že jeho sólová alba z posledních let byla vyvedená a jeho poslední deska „Scalling Up“ přivedla jeho vlastní tvorbu na nový vrchol. Ovšemže je album po instrumentální stránce dokonalé, o tom nikdo nepochyboval. Spíše šlo o to, jak silné skladby zmíněná dvojice tahounů připraví a v jakém balení je nabídne. Popravdě řečeno, vzhledem ke kvalitám Marcellovy sólové tvorby se dalo čekat víc. Muzikanti nenabídli špatnou desku, ale vynikající také ne.
Jasno je hned od úvodní „The Storm“. Posluchač okamžitě pozná, s jakými kartami se na této desce bude hrát. Rozdává se kdejaké AOR klišé, stokrát slyšené, stokrát omšelé, rozdává se i dávka hardrockové hutnosti, ovšem ta je zde přítomna asi tak, aby se neřeklo… Rozdávají se sice skvělé muzikantské výkony, kterým ovšem chybí kus hudebnické duše, což je vzhledem k tomu, jakou hudbu Marcello tvoří sám na vlastním písečku, trochu zarážející. Debut Kee Of Hearts je totiž zaměnitelný s libovolnou deskou podobných projektů. Nenabídne posluchači žádnou přidanou hodnotu. Nic, proč by si fanoušek měl vybrat právě tuto záležitost.
Nejsou zde samozřejmě špatné skladby a ve výsledku „Crimson Dawn“, „Stranded“, „Mama Don`t Cry“ nebo „S.O.S.“ fungují, ovšem jen v danou chvíli. Prolétnou totiž ušima, zbyde po nich příjemný pocit, ale trvanlivost žádná. Skladby podobného ražení už posluchač slyšel tolikrát… Formálně tedy není desce co vytknout, po stránce obsahové je to mnohem horší. Navíc v přetlaku moderní doby bude pozice pro Kee Of Hearts velice, velice těžká. I se slavnými jmény.
|
