První oficiální písní, kterou po svém vzniku před dvěma lety vypustili italští Freight Train do éteru, byla coververze skladby „Any Way You Want It“od kolegů Journey. A Freight Train tím v podstatě prozradili hned tři věci najednou – definovali své stylové zaměření, předvedli, že umí hrát a že do klasického A.O.R. či melodického hard rocku nehodlají vnášet žádné novinky. Letitého originálu, který zařadili i na svou prvotinu „I“, se drží (pochopitelně s využitím soudobé techniky) velmi důsledně a s ohledem na skutečnost, že tahle jejich „předělávka – nepředělávka“ svým charakterem ideálně pasuje do nahrávky a nijak její běh nenarušuje, mělo by být víceméně jasné, co od debutu Freight Train očekávat.
S tímhle vědomím překvapí italská šestice snad jen tím, jak skromně (neříkám, že to je špatně) svoje album pojala. Přece jen hrací doba jen lehce přes půl hodinky a pouhých šest vlastních písní, plných zpěvnosti, melodičnosti, nadýchaných refrénů a lehoučké pompy, doplněných o již zmíněnou výpůjčku, dvě instrumentální položky (ne že by v nich byla kapela slabší, ale přece jen ten nenucený civilní zpěv má svoje kouzlo) a jednu akustickou verzi vlastní skladby, to vše s jiskřivou symbiózou živých kláves a kytar i měkké rytmiky, nasvědčuje tomu, že Freight Train dali přednost kvalitě před kvantitou. Díky tomu je „I“ strašně snadno splavnou jízdou se spoustou chytlavých a snadno zapamatovatelných melodií, či nenáročným emotivním poletováním v pomalejších skladbách. Freight Train se nepouští ani do přehnaně košatých a načančaných kompozic, tady prostě všemu vévodí melodie a samotná písnička, takže nepřekvapí, když občas dominuje prostá akustická kytara. Stejně tak nepřekvapí, jak citlivě do akustické podoby Freight Train upravili nejakčnější skladbu „Into The Fire“, které písničkářský kabátek hodně sluší.
Pohoda a velmi příjemné melodické pohlazení. Kluci, skromnost stranou, příště by ta vaše porce nasládle šťavnaté muziky mohla být klidně vydatnější!
|
