Němečtí power metláci Voice o sobě nedali vědět čtrnáct let a najednou jsou zpět s novým albem, a to v sestavě, ve které nechybí žádný ze zásadních členů, v čele se zpěvákem Oliverem Glasem nebo kytaristou a producentem Tommy Neuhierlem, který tentokrát přezval i klávesy, čímž se počet členů zredukoval z pěti na čtyři (novicem je pouze bicmen s hezkým příjmením Stephan Stockburger). A protože klaplo také sepsání smlouvy s firmou Massacre Records, tvorbě novinky a v pořadí páté studiovky s titulem „The Storm“ nestálo nic v cestě.
U Voice mě většinou odrazoval až přílišný důraz na tradičně pojatý heavy/power, nicméně tato strategie byla sem tam nabourána příklonem k opravdu parádním melodiím, a pak byla radost tyhle Němce poslouchat (viz např. perla „Twilight Dreams“ z druhého zářezu „Trapped In Anguish“). Aktuální deska v tomto dvojím pojetí do určité míry pokračuje, dřevnatým riffům se ale tentokrát staví na roveň vzdušné a nejednou mimořádně zpěvné vokály. Začátek alba o něčem takovém přitom moc nevypovídá, úvodní titulka se ocitá někde v půli cesty, kus „Go Down In Flames“ koketuje s ponurým progem, štych „Business Roulette“ by pak mohl v některých momentech posloužit jako soundtrack k dystopickému sci-fi snímku.
Mezi tyto položky je nicméně vklíněn song „Stronger Than Stell“, jenž ve své rytmické i melodické odlehčenosti naznačuje, že by nakonec přece jenom mohlo být lépe. A pravdou je, že počínaje skladbou „Dance On The Razor Blade“ se atmosféra „pročistí“, temné mraky odplují neznámo kam a na většinu zbývajícího času vysvitne slunce, jehož melodická hřejivost dosahuje pohody letních dnů. Zmíněná „zlomová“ píseň, stejně jako navazující kompozice „The Golden Savior“ a „Your Number Is Up“ stojí především na hitově klenutých linkách, s jednoznačnými refrénovými zenity. Jakoby autoři v dlouhém mezidobí studovali příručky pro napsání chytlavých melodií. Ale jelikož žádné takové návody neexistují, důvod bude jiný a dost možná úplně prozaický: pánové zkrátka o něco zestárli, hodili se víc do klidu a svět již vnímají s převažujícím optimismem.
Jejich skladby něco takového každopádně naznačují, šlapavý hevík fláku „Kingdom Of Heaven“ najde „spásu“ v uvolněných, bezmála baladických tónech, navazující příspěvek „When Night Falls“ je pak svěží hardrockovkou (jakkoli bych si vsadil, že jsem daný chorus již kdesi slyšel). Rychlík „Into Darkness“ nabídne šmrncovně vyostřené sloky, opus „Out In The Cold“ rozduní těžkotonážní riffový marš, již však není nutné zdůrazňovat, že se tak nestane na dlouho a brzy se nastartují kontrující harmonické vrtule. Až to vlastně nakonec zavání lehkou nerozhodností, jakoby autoři nechtěli popřít původní podstatu kapely, ve skutečnosti už jsou ale trochu jinde a nejlépe by se jim hrál odlehčený melody-metal, neřkuli přímo hard rock. Podobně dvojsečně působí zakomponování kláves, které znějí zejména v temnějších položkách první poloviny alba nepatřičně a neorganicky. A vlastně ani v pozdějším dění nahrávky nejsou vyloženě nutné, němečtí skladatelé totiž umí napsat melodie, které jsou silné samy o sobě a žádnou další nástrojovou „aviváž“ nepotřebují. Budiž to dostatečným doporučením pro poslech jejich nového alba, dost možná vůbec nejlepšího v jejich dosavadní metalografii.
|
