Příznivce nálad dřívějších My Dying Bride a melancholie, jež je tolik typická pro finský doom metal, už možná jednočlenný ukrajinský projekt Sorrowful Land svým debutem „Of Ruins…“ oslovil. Max Molodtsov (též z gothic doomových Edenian) představuje nové EP „Where the Sullen Waters Flow“, které servíruje tři skladby o celkové stopáži trvající necelou půlhodinku. Vyplatí se doomovým romantikům věnovat této malé placce pozornost?
Tragická atmosféra, vystavěná na srdce rozrývající kytarové melodice, již doprovázejí klávesy, střídání deathového growlingu s mluveným slovem či tajemným šepotem a atmosférické, nikam nepospíchající bicí, které se v případě potřeby přehoupnou do temp svižnějších. Jako bychom se ocitli v zemi tisíců jezer (třeba na třetím disku posledního trojalba Swallow the Sun) nebo v zemi tří korunek (třeba u projektu Doom:VS). Maxův obdiv severské melancholie je i doložitelný, v minulosti (na demu „On Another`s Sorrow“ z roku 2014) se totiž zapletl se švédským hudebníkem Peterem Laustsenem z kapely When Nothing Remains, který se tehdy postaral o čisté zpěvy.
Byť se Max drží odkazu na již zaběhnutý doom metal (sklouzávající do funerální atmosféry), jeho vlastní doomové cítění je zřejmé. Kytary jako vytržené z doommetalového manuálu servíruje první téměř jedenáct minut dlouhá „As I Behold Them Once Again“, zatímco následující titulní položka upoutá krásným úvodem ověnčeným těžce (nezvráceně) romantickým nádechem, který v žánru už zase tak obvyklý není.
Tato skladba (jak už sám její název napovídá) jako proud vody protéká několika dramatickými úseky, přičemž dno toku tvoří rozlehlá klávesová pobřeží. I třetí skladba se svým názvem trefila do černého, neboť „The Night Is Darkening Around Me“ je zhudebněná temnota, jež posluchače pevně sevře ve své náruči. Stačí se jen oddat Maxově dynamickému vokálu a nechat se zasněně unášet ponurou nocí až k uspokojivému konci.
Vzhledem k citelnému inspirování se u pionýrů žánru vzbuzuje první oťukávání se Sorrowful Land dojem neoriginality, avšak po důkladném seznámení se začne lehce odkrývat osobitost. V tom, co Max vytvořil na debutu, nyní pokračuje, jen je jeho tvorba o něco silnější a posouvá se o kousek výše. Ty, kteří si doom metal poslechnou jen na dušičky, Sorrowful Land zřejmě neosloví. Pokud ale tónům tragického rážení holdujete, stojí tento ukrajinský projekt za pozornost.
|
