Dumání nad tím, o čem se vlastně zpívá (řve) v nesrozumitelných, atmosférických, naštvaných, v zoufalství se topících či hysterických blackových vokálech má nesporně svoje kouzlo. V black metalu jsou texty stejně důležité jako atmosféra, a tak jejich bezproblémová srozumitelnost není na škodu, ba naopak. A právě na to může být patřičně hrdá pagan metalová smečka Ramchat ze sousedního Slovenska. Těm, jimž v žilách koluje slovanská krev, představují bratia novou desku a jak je u nich už zvykem, všechny skladby jsou psané v rodné slovenčině.
Nástup s „Tak si spomeň“ je hladový jako když se odnikud přivalí smečka vlků. O šťavnatost celé nahrávky se stará dokonalá kombinace deathového chrapotu s blackovým řevem, jež disponuje skvělým citem pro rytmiku. V první skladbě došlo ke spolupráci se zpěvačkou Irinou ze spřízněných ruských pagan/folkmetalových Grai a nutno poznamenat, že tento příspěvek skladbě dodává jedinečnou atmosféru. Nestává se moc často, abyste vedle vedoucího vokálu špicovali uši po doprovodném „hó-hó-hó“, avšak zde se díky přirozenému citu pro slovanskou melodiku zpěvačky tak děje. Po instrumentální stránce je deska opatřená jak jinak než hutnými bicími a řezavými kytarami, což tvoři tu správnou hustohustou mlhovinu, do níž občas („Za úsvitu…“, „SiloSlabosť“) promluví akustická vložka (hlavně charango), připomínající letní čas trávený pod širým nebem na zříceninách. Velmi přitažlivým kouskem je napínavá tragická pověst o pyšné Kristýně a Katově skále v lehce goticky laděné „Vysloboď!“, která je stejně jako „Veles“ proložená působivým vyprávěným příběhem. Kraťoučká bitevní vložka „Nav“ potom poskytuje zážitek z poslechu tlukotu srdce umírajícího člověka až do posledního jeho výdechu.
Co se pestrosti slovanských nálad týče, je „Nepočaria!“ opravdu silné album. Třeba ze vzdoru a smutku zároveň v „Už nebudeme otroci“ běhá mráz po zádech. Různé pocity se ve vás bijí, a to připravuje krásný zážitek z poslechu, jež nebude tím posledním. A skvělé pocity stejně tak dobře vyvolává krásně hladová eponymka „Nepočaria!“, jež v sobě má obrovskou sílu požírající vše svaté kolem.
Parta kolem kytaristy Hiraxe se opět postarala o parádní hudební zážitek oslavování slovanství, jenž završí duet hřejivého zpěvu něžného pohlaví a hrubé deathové bestiality za pěkné, lehounce tancující hry na flétnu (folkmetalové flétny často lezou krkem, ale zde se tak neděje a za to Ramchat patří velké díky) v předělávce „Postoj chvíľu" od ŽiariSlava. Ačkoli lze tuto desku považovat (v rámci žánru) spíše za oddechovku, neznamená to, že by nebylo potřeba se na ni (a její děj) soustředit. „Nepočaria!“ je zkrátka výborná věc, kterou nepohrdne snad nikdo, jehož slovanské srdce bije pro černý kov.
Prišli ste s Kristom, mirhou a zvonmi, krvavým krížom, hrozbou a sľubmi
Dobro sa nenúti, dobro sa žije, tak z našich detí stiahnite ruky
Viera je jediná, zo srdca tryská, nie je nepravá ani tá pravá
Naša je v dolinách, v riekach a bralách, so zemou spojená, v rodoch a hravá
|
