Na Memoriam bylo od počátku nahlíženo jako na superskupinu na deathmetalovém poli, vždyť ji zakládali členové tak význačných spolků jako Benediction a zejména Bolt Thrower. Od superskupin se toho ale moc nečeká. Jsou spíše takovým módním doplňkem scény, než aby kdy přišly se skutečně zásadními deskami (rodí-li se v současnosti ještě takové…). Ovšem Memoriam nejenže natočili debuové album „For The Fallen“, ale rázem se stali pro loňský rok deathmetalovým pojmem a objevem číslo jedna. „For The Fallen“ totiž navazovala na skvělou tvorbu neméně skvělých Bolt Thrower, zejména díky brutálnímu projevu frontmana Karla Willetse, ale i celkovou atmosférou, která tento debut směřovala až někam do slavných dob „...For Victory“. To bylo překvapení číslo jedna.
Druhé na sebe nenechalo dlouho čekat, protože už na konci loňského roku oznamují členové této party vydání druhé desky. Na to, kolik už toho mají za sebou a vzhledem k faktu, že kapely dnes vydávají alba spíše v rozmezí tří, čtyř let, je to úctyhodný výkon. Kuj tedy železo, dokud je žhavé, řekli si členové kapely, sbírající za svůj debut všemožná ocenění a pochvalné recenze a ve vítězné sestavě strávili přelom loňského roku a letoška ve studiu. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat…
Mezi debutem „For The Fallen“ a novinkou „The Silent Vigil“ leží bez jednoho dne přesně rok. To v současnosti není žádná velká doba a právě tento fakt si připomenete zrovna při poslechu této zbrusu nové desky. Proč? Vysvětlení je jednoduché, „The Silent Vigil“ totiž působí tak trochu jako spíchnuté horkou jehlou. Jako kdyby kapela musela bezpodmínečně s něčím novým přijít, jako kdyby na ní tlačila vydavatelská firma… Nelze sice říct, že by tahle deska byla vyloženě odfláknutá, ovšem je pravděpodobné, že kdyby si s ní kapela dala více času, o půl roku, rok déle, mohla by dopadnout líp. Mnohem líp. Takhle to sice rozhodně není odpad, ale nepodtrhuje kvality svého předchůdce.
Pravděpodobně za to může zejména neslaný, nemastný začátek alba, kdy Memoriam v úvodních dvou skladbách „Soulless Parasite“ a „Nothing Remains“ působí na deathmetalovou kapelu moc bezpečně, s obroušenými špičáky a trochu zrezivělým válečným arsenálem. Obě skladby sice mají sem tam nějaký nápad, ovšem jako kdyby se z nich vytratila energie a tlak, který byl charakteristický nejen pro debut, ale i pro Bolt Thrower, jako jasné předchůdce Memoriam. S trojkou „From The Flames“ atmosféra trochu houstne, ale přece jen do obrátek se album dostává až ve své druhé polovině, kdy už lze skladby „As Bridges Burn“ a „The New Dark Ages“ považovat za stejně kvalitní, jako ty, které byly zastoupeny na debutu. Navíc i přesvědčivý finiš „Weaponished Fear“ ukazuje, že „The Silent Vigil“ není špatná deska. Mohla být ale lepší. Kdyby na ní bylo více času...
Debutová meta zůstala zdaleka nepokořena. Memoriam nedokázali prolomit prokletí superskupin, byť se to po skvělém debutu zdálo. Počkáme si, jaká další odpověď přijde z britských ostrovů...
|
