Reggae metal, tak dlouhá léta označovala tahle čtveřice z Walesu styl hudby, kterou prezentovala. Své opodstatnění to mělo, protože od debutu „Babylon“ z roku 2002 šperkovala tehdy nutný nu-metal právě názvuky hudby, kterou kdysi zpopularizoval Bob Marley, ale přidávala i fragmenty tančeních stylů jako dubstep, jungle, hip-hop nebo drum and bass. Díky této neotřelé kombinaci se Skindred stali v domovské Velké Británii velmi úspěšní a různá hudební ocenění od prestižních magazínů jim zaručují to, že když přijdou s novou deskou, bude to vždycky událost. Skindred totiž kromě toho, že umně kombinují všechny zmíněné styly (do čehož postupem času stále více začleňují klasický hard rock), jsou výborní skladatelé a černošský frontman Benji Webbe je takolik dobrý zpěvákem, že jej lze řadit mezi nejlepší pěvce jeho generace, kteří z Británie vzešli.
Jak už bylo lehce naznačeno, do hudby Skindred se stále častěji vkrádá hardrockový prvek, což možná byl fakt, který ze sestavy vystrnadil dýdžeje Dana Sturgesse. Má to však svůj důvod. Původní styl totiž Skindred pomalu začali vyčerpávat a na desce „Union Black“ jako by už nevěděli kudy kam. Právě v té době by se možná dala spatřovat ona větší příchylnost ke klasické rockové hudbě, což nakonec ukázaly i další desky „Kill The Power“ a „Volume“. Novinka „Big Tings“ tento styl jen prohlubuje. Možná jde o trochu dál, než by si starý fanoušek kapely byl ochoten připustit, že Skindred kdy půjdou, možná je nová deska více mainstreamová než byla jakákoliv předchozí, ovšem ten vývoj, který tahle parta prodělává, se nevyznačuje žádnou křečivotostí, prvoplánovitostí nebo dokonce vychcánkovstvím. Skindred totiž každý jejich krok věříte a u „Big Tings“ není důvod to měnit.
Není to totiž tak, že by na vás s titulní a zároveň úvodní věcí začala útočit úplně jiná kapela, ale Skindred kladou větší důraz na melodie, i když někde trochu na úkor tvrdosti. Co ovšem zůstává nezměněné, to je taneční aspekt, který jejich hudba vykazuje a díky úvod desky, čili skladby „Big Tings“ a skvělá „That`s My Jam“ (se výborně zakomponovaným dětským sborem), působí dojmem skvěle rozjeté párty. Navíc Webbe se nachází na novince v obdivuhodné formě, kdy je pravděpodobně nejvíce sebejistý za celou kariéru. Toto je jasně slyšet v pravděpodobně nejlepší skladbě desky „Machine“, což je přímočará rock n`rollová jízda, kde si zahostoval jak někdejší kytarista Motörhead Phil Campbell, tak frontman kultovních alternativců Reef Gary Stringer.
„Last Chance“ pak sice zachřestí starými zbraněmi, kdy Skindred zní až hardcorově rozskákaně, ovšem následující „Tell Me“ je nepokrytě popová balada, která stojí hlavně na přesvědčivém Webbeho vokálu. Na ostřejší notu zahraje „Loud And Clear“, kde skoro až rapovou sloku doplní mohutný hardrockový refrén, ale s další „Alive“ a stadionovou „All This Time“ Skindred zase trochu odbočují od metalové linie (pokolikáté na této desce?), čemuž korunu nasadí v samotném závěru s akustickou baladou „Saying It Now“, kde zvuk kytary podbarvují sladkobolné smyčce, což je ale poloha, která kapele ne úplně sluší. Vlastně lze tuhle skladbu považovat za jediný přehmat na jinak výborné desce.
Skindred na „Big Tings“ ukazují, že jsou dospělou kapelou. Umí být ještě místy teenagersky hraví, ale stále více u nich převládá umírněnější, rozuměj klasicky rockovější výraz. Ten by z nich jednou mohl udělat skutečně velkou kapelu, protože tím směrem mají našlápnuto dobře. Uvidíme, kam je tedy zavedou další měsíce a roky.
|
