Burn The Priest. Ten název už dávno zapadal prachem. Aby také ne, vždyť tohle jméno nesla na konci devadesátých let undergroundová kapela, která se proslavila až potom, co jej odvrhla a do loga si vetkla prastarý symbol Ježíše Krista, Beránka Božího. Lamb Of God! Během minulé desetiletky se z té malé obskurní kapely stala hvězda první katgorie a jeden ze symbolů moderního amerického metalu, který sice vychází z klasických kořenů, ale jeho předností je mocný groove, siné panterovské riffování, pozůstatky death metalu a hardcorový akcent. Přestože po incidentu na pražském koncertě, po kterém zůstal mrtvý jeden z fanoušků a zpěvák Randy Blythe si několik měsíců poseděl za mřížemi, jako kdyby nad kapelou ležel černý mrak, Lamb Of God se nevzdávají a symbolickou touto deskou signalizují nový start. Od absolutních kořenů a pod dávným jménem.
Že „Legion XX“ nebude řadová deska a pokračování bezejmenného debutu Burn The Priest z roku 1999, bylo jasné už od okamžiku, kdy se o této nahrávce začalo mluvit. Přece jen tehdejší album představovalo prvotní pokusy a pohybovalo se na pomezí dnes už přežitého death/thrashe (přičemž posun byl znát hned na dalším - prvním pod jménem Lamb Of God - albu „New American Gospel“), což už by dnes bylo poněkud nemístné. Od muzikantů Lamb Of God se vždy očekávala precizní (i když někdy ne úplně vrcholová) práce s vynikajícími muzikantskými výkony a proto i když „Legion XX“ představuje jasný návrat ke kořenům, činí tak prostřednictvím coververzí, které kdysi utvářely vkus členů kapely. Že se jedná o divoké party, zejména z hardcorové scény, je nasnadě.
Desítka zde prezentovaných covervezí je hrána s nadhledem, který k muzikantům tohoto ražení patří. Všem skladbám dávají Burn The Priest (v případě této desky nazývejme členy Lamb Of God opět jejich starým jménem) kousek sebe, takže všechny coververze jsou hrány ve stylu této kapely, kdy je samozřejmostí naprostá instrumentální přesnost, současný, velmi kvalitní zvuk a navztekaný projev Randyho Blythea. Takže o které skladby či kapely ve výsledku jde? Hodně se vybíralo z newyroské hardcorové scény, kterou zde zastupují ta prtavděpodobně nejzvučnější jména jako Agnostic Front, Cro-Mags, Quicksand a absolutní kult S.O.D., jejichž úderná „Kill Yourself“ patří k jednomu z vrcholů této kolekce. Ne náhodou jsou skladby těchto zmíněných kapel stěžejními kompozicemi na desce a i když Burn The Priest pátrají i v undergroundu, zejména pak seattleském (jakémsi před-grungeovém). čistě hardcorová tvář jim sedí více.
Pokud pomineme obskurnost „Karosene“ od Big Black, které vedl Steve Albini, známá postavička rockové scény a producent slavného alba „In Utero“ od Nirvany, tak Burn The Priest překavpují zařazením vlastní verze acidové hymny „Jesus Built My Hotrod“ od Ministry. Blythe se v ní dokázal zcela položit do jedovatého a syntetickými drogami poháněného projevu Ala Jourgensena a celá kapela pak skladbě dala ještě tvrdší kabátek, které jí velmi sluší. Navíc kromě Blythea je nutné zde ocenit (ostatně jako na celé desce) nejen výkon bubeníka Chrise Adlera, ale sólového kytrista Marka Mortona, jenž skladbu prošpikoval skutečně výtečně interpretovanými sóly.
Pokud byste tedy chtěli vědět, odkud Burn The Priest, neboli Lamb Of God vzešli, máte nyní unikátní příležitost seznámit se e jejich kořeny. Kapela je předkládá v soudobém balení a s mazáckým přístupem, ze kterého jsou cítit roky odžité na hudební scéně a zkušenosti, které během nich muzikanti posbírali. „Legion XX“ lze tak brát jako příjemné vydechnutí a snad i startovní výstřel k dalším zítřkům Beránka Božího.
|
