Všemožné encyklopedie mluví o švédské legendě Candlemass jako o živoucí kapele. Přesto je tento status poněkud zavádějící. Mozek formace, basista Leif Edling, donedávna se léčící s únavovým syndromem už několikrát tvrdil, že Candlemass jsou kapela minulosti a návdavkem přidal debutové album svého vlastního projektu The Doomsday Kingdom. Navíc už mnohokrát zazněly z tábora kapely zprávy, že šest let starý počin „Psalms For The Dead“ je určitě posledním albem, jaké kdy Candlemass vydali. Proto také předloňská emise čtyř nových písní pod názvem „Death Thy Lover“, kde se poprvé v roli zpěváka objevil Mats Levén (ex-Treat, Yngwie Malmsteen), působila na fanoušky jako zázrak. Navíc Levén se v roli frontmana osvědčil a fanoušci jej nakonec přijali za svého, přestože hlasy po tom, aby se na svůj post vrátil legendární Messiah Marcolin, stále neutichají.
Je ale dost dobře možné, že fanoušky velmi dobře přijaté „Death Thy Lover“ přesvědčilo Edlinga, že pokračování Candlemass má stále ještě smysl. I když zatím samozřejmě nepadlo ani slovo o tom, že by se někdy v budoucnu měla točit nová řadová deska, zdá se, že Candlemass přece jen nejsou odepsaní. Důkazem toho může být i další čtyřskladbová nahrávka „House Of Doom“, která opět vznikla s Levénem za mikrofonem. Jedná se o startovní výstřel k nové éře kapely nebo jen jakési „držhubné“ pro fanoušky, kteří poukazují na vliv a dopad klasických alb jako „Epicus Doomicus Metallicus“, „Ancients Dreams“ či megakultovní „Nightfall“ a stále se dožadují nového materiálu? Ať je to už jak chce, jisté je, že přece jen nový materiál vzniká. A nejde jen o nějaké vymetení šuplíku či druhořadé, dávno odložené nápady.
Kdo si zvykl na Levénův hlas a zalíbilo se mu „Death Thy Lover", nemůže být nespokojen ani tentokrát, přestože „House Of Doom“ není tak sevřená nahrávka, jako byla ta minulá. Tuto čtyřskladbovou kolekci je možné rozdělit do dvou částí. Ta první, složená z úvodních dvou skladeb „House Of Doom“ a „Flowers Of Deception“, je titánsky rozmáchlá, kompozičně ukotvená v nejlepších letech kapely a nepostrádající veškeré atributy Candlemass. Právě tyhle dvě skladby, ač je jejich stavba dost podobná, mají největší sílu. „House Of Doom“ začíná sice spíše hardrockověji, kdy refrén můžeme s trochou nadsázky označit i za stadionový, ovšem v druhé polovině se skladba zlomí do zmučeného doommetalového tempa, kde atmosféru zmaru umocní funkční použití zvonu a zvuku kostelních varhan. „Flowers Of Deception“ je tvrdší od prvních tónů, ale stejně jako skladba předchozí má svůj předěl, kdy se opět dostane sabbathovskými riffy do hustých doomových bažin.
Druhá polovina EP se nese v poněkud uvolněnějším duchu, jako kdyby Candlemass chtěli trochu zvolnit. Poněkud krátká, tříminutová balada „Fortuneteller“ tak staví spíše na akustických kytarách a nezvykle hlubokém Levénově projevu, ovšem zdá se, jako kdyby za celou dobu své stopáže nedokázala říct všechno, co měla na srdci. Závěrečná instrumentálka „Dolls On A Wall“ zase působí jako kdyby vyrostla z jamu ve zkušebně, kde muzikanti vyznávali svou dávnou lásku k Black Sabbath. Přesto jsou ale i tyto dvě skladby působivé a na „House Of Doom“ určitě mají své opodstatnění.
Tohle EP dokazuje, že duch švédské legendy je stále živý. Nahrávka v podstatě podtrhuje výjimečnost kapely a opět alespoň trochu uspokojí řádně vyhladovělé fanoušky. Dá jim zároveň naději, že se ještě dočkají plnohodnotného díla. S přihlédnutím ke kvalitě materiálu, jaký Candlemass v současnosti mají k dispozici, by to určitě nebyla deska k zahození.
|
